PÍSKMIL MONGOLSKÝ Meriones Unguiculatus Velikost 120 150mm

pískmil mongolský ================= meriones unguiculatus velikost: 120 - 150mm, délka ocasu 110 - 120mm délka života: 3 – 4 roky

PÍSKMIL MONGOLSKÝ
=================
Meriones unguiculatus
Velikost: 120 - 150mm, délka ocasu 110 - 120mm
Délka života: 3 – 4 roky
Váha: 110 - 130g
Pohlavní dospělost: V lidské péči se obvykle množí po celý rok. Samice
mívají 3 - 4 vrhy ročně, obvykle po 2 - 8 mláďatech. Doba březosti
trvá 25 - 29 dní. Mláďata se rodí holá a slepá, jejich porodní váha se
pohybuje okolo 2gramů. Oči se jim otevírají až 15. - 19. den,
osamostatňují se asi ve čtyřech týdnech.
Délka březosti: 15 – 17 dní
Počet mláďat: 5 – 10
Původ: Obývá stepi, polopouště a pouště Mongolska, severní a
severovýchodní Číny, jižního Zabajkalí a Tuvinské oblasti Ruska. Žije
nejčastěji v rodinných skupinách, které obývají poměrně složité nory s
mnoha východy. Zimní nory mohou dosahovat hloubky až dvou metrů.
Popis: Pískomil mongolský je svrchu zbarven šedohnědě až rudohnědě,
vespod šedobíle. Ocas je zbarvený stejně jako tělo, jen na konci má
nenápadnou štětičku z prodloužených tmavších chloupků. Chodidla má
zcela porostlá srstí.
Potrava: Živí se hlavně semeny, kořínky, cibulemi a hlízami, ale
požírá i nadzemní zelené části rostlin a v dosti značné míře i hmyz a
jiné drobné živočichy
Chování: Základem potravy jsou pro pískomily, stejně jako v přírodě,
nejrůznější semena (slunečnice, kukuřice, hrách, sója, tykev, meloun,
proso, pšenice, oves nebo ovesné vločky apod.). V zimním období, kdy
je nedostatek zeleného krmení, můžeme část zrní podávat naklíčenou.
Pískomilové rádi i různé druhy zeleniny (mrkev, celer, pastinák,
petržel, salát, čekanku, kedlubny) i ovoce (jablka, hrušky, třešně,
meruňky). Celkem ochotně žerou i menší množství zeleného krmení -
trávy, vojtěšky, jetele, listů pampelišky apod.). Jako doplněk jim
můžeme dávat i tvrdé pečivo - suchary, chléb, rohlíky, které nejen
nahradí část zrní, ale zároveň slouží i k obrušování zubů. Nezbytnou
součástí jídelníčku je i živočišná složka potravy. Mohou ji tvořit
mouční červi, cvrčci, smýkaný hmyz, ale i kousky masa, sýru, tvarohu
nebo vajec. Tady je nutné podotknout, že pískomilové mají značně
individuální chutě a co chutná jedné skupině, může druhá zcela
odmítat. Vždy by však měli mít potravu co nejpestřejší. Vodu nemusíme
vůbec podávat a většina pískomilů se ji ani nenaučí přijímat, protože
jim zcela postačí voda obsažená v potravě.
Pískomily můžeme chovat v párech, ale daleko vhodnější je chov ve
skupinách, který odpovídá způsobu života v přírodě. Při sestavování
skupiny je však nutné, aby se zvířata dobře znala. Proto sestavujeme
základ skupiny z nedorostlých mláďat, která ještě nejsou vůči cizím
jedincům agresivní.
Zajímavosti: Při odchovu mláďat není nutné, a dokonce to není ani
dobré, oddělovat samce. Podílí se totiž na výchově mláďat a navíc
bychom ho již těžko vraceli zpátky, protože pro samici by se stal
cizím jedincem. Pískomilové s oblibou vyhledávají tělesný kontakt a
často odpočívají doslova „na jedné hromadě“. U nezkušených chovatelů
vyvolává toto jednání domněnku, že zvířatům něco chybí, ale jde o jev
zcela normální.