P Racovní Seminář Na Téma Osobní Asistence U Dětí

p racovní seminář na téma: osobní asistence u dětí a mladistvých se zdravotním postižením místo konání: spolkový dům jablonec nad nisou

P racovní seminář na téma: Osobní asistence u dětí a
mladistvých se zdravotním postižením
Místo konání: Spolkový dům Jablonec nad Nisou – velký sál
Datum: 13.5.2010 od 12:30 do 15:15
Počet účastníků: 24 + 7 z CZP LK a 1 koordinátor = celkem 32 účastníků
Akci zahájila vedoucí CZP Jbc, Dana Šormová. Přivítala účastníky a
představila PaedDr. Jiljí Novotného – koordinátora akce, dále Ing.
Martinu Burešovou – koordinátorku projektu NROS a Mgr. Janu Havlovou,
sociální pracovnici CZP Jbc.
Dále předala slovo PaedDr. Novotnému a ten vyzval účastníky, aby se
krátce představili. Účastníci akce byli z řad úředníků sociálního
odboru a odboru školství, dále rodiče a učitelé dětí se zdravotním
postižením a osobní asistentky. Celkem se akce zúčastnilo 32 osob.
Následovala prezentace Ing. Burešové, která nás seznámila projektem
„Společně najdeme cestu“ a s výsledky dotazníkového šetření blokového
grantu NROS. Ostatní projevili zájem o tento materiál, proto ho
zveřejníme na stránkách www.czplk.cz.
Poznámka vychovatelky ve škole – má zkušenost s tím, že učitelka na ZŠ
nechce ve třídě osobního asistenta a další poznámka od učitelky, která
má ve třídě žáka s osobním asistentem a setkala se s problémem, že
pokud je asistentka ve třídě o hodině, žák na ni spoléhá a není tolik
aktivní v učivu. Problém vyřešili tím, že asistence je pouze o
přestávkách a kdy ji chlapec potřebuje.
Seminář byl pracovní, proto před přestávkou všechny účastníky Dr.
Novotný rozdělil do pracovních skupina, utvořili se skupina Osobní
asistentky, Státní správa společně s partnery z jiných organizací,
Rodiče dětí se zdravotním postižením, Zástupci ze škol a skupina
Začínajících asistentek.
Po přestávce měly skupiny za úkol promyslet a zapsat odpovědi na
následující otázky:
1) Co nás trápí?
2) Co můžeme ostatním skupinám poskytnout?
3) Co od druhých potřebujeme – očekáváme?
Na práci měly skupiny cca 30 min.
Po této době následovala diskuze mezi jednotlivými skupinami, každá
měla ostatní seznámit s odpověďmi a úvahami nad výše zmíněnými tématy.
1) Co nás trápí?
Skupina asistentky:
*
Jaké jsou přesně vymezené kompetence pro OA a pro pedagogickou
asistentku?
*
Komunikace s učiteli a s rodiči – někdy není žádná komunikace.
*
Osobní asistentka – zkušenost s rodiči je dobrá, ale vázne
komunikace s třídní učitelkou – otázka p. Novotného - Čím to je??
– Asi problém v času.
*
Osobní asistentka v MŠ – pracovní místo má přes pracovní úřad – je
to místo financované na 1 rok, po 1 roce musí skončit a ÚP pošle
novou asistentku. Otázka od Novotného – můžete tuto vaši zkušenost
nabídnout jiné organizaci? Zatím neví, učitelky by OA chtěli ve
třídě. Novotný – projekt skončí, skončí jejich práce –skončil
projekt, nejsou peníze, není tady nic, kde by se shromažďovala
nabídka a poptávka na tyto služby – plýtvá se penězi.
*
Námitka paní ze školy – je to pouze teoretizování – mělo by to
něco dát do praxe, aby se s tímto problémem dále pracovalo
*
Paní Květová (odbor školství) – ustanovení zákona, že když ředitel
1x vydá ustanovení - přijímá OA na celou dobu docházky – u MŠ na 4
roky, u ZŠ na 9 let – ředitelé mají snahu to řešit, ale nemají
záruku toho člověka.
Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:
*
Pokud doporučíme ( zprostředkujeme) nějakou službu OA,
předpokládáme, že ji občan skutečně získá, chybí t.č. možnost
okamžitého čerpání služby, protože jí org. není schopna poskytnout
z kapacitních důvodů, chceme, aby se každý kdo osobní asistenci
potřebuje, k této službě dostal. Chybí nám zpětná vazba od
poskytovatelů ( neuspokojení klienti, momentální kapacita, náklady
na službu, provozní problémy, atp.), abychom měli odpovídající
údaje o službě – jsou to důležité argumenty např. pro další
jednání k zajištění financí pro spolufinancování služby z rozpočtu
města. V ideálním stavu je více poskytovatelů služby, aby měl
občan možnost výběru.
*
24 hodinové poskytnutí služby není realita
Skupina rodiče:
*
Střídání asistentů, všichni rodiče to vnímají negativně.
*
Přesné stanovení diagnózy –diagnózy jsou konečně stanoveny až když
je dítě v MŠ anebo v ZŠ a rozhoduje se, zda OA ano či ne a může
dojít k pochybení využití asistenta, např. autista potřebuje jinou
službu než dítě s DMO.
*
Finance – pokud by rodiče chtěli využívat OA podle svých představ,
když chtějí chodit do práce, tak narazí na finanční problémy, i
když budou pracovat a budou mít příjem, příspěvek na péči na
úhradu této služby nestačí
*
Věk OA i věk klienta – dnes je naprostá většina osobních
asistentek z řad žen, maminka sděluje zkušenosti – má syna, občas
měla osobního asistenta mladšího muže a fungovalo to mnohem lépe
než žena ve středním věku. Rodiče si ale nemají moc šanci vybírat
koho budou mít za osobního asistenta /asistentku.
*
Jsme proti tomu, aby rodič vykonával osobní asistenci u dítěte
přímo ve škole.
*
Je nutno řešit individuálně, zda je potřeba osobní asistent po
celou dobu výuky ve všech předmětech, nebo jen při nějakých, mám
zkušenost, že když je ve třídě OA celou dobu, tak jaksi mají pořád
někoho, kdo je postrkuje, a povinnosti, které by měly ony samy
plnit, tak to přesouvají na ty OA
*
OA pro více dětí se ZP.
Skupina školy:
*
Integraci se nikdo nebrání, ale někdo se nedá integrovat. Pokud se
rozhodneme integrovat, jak si padnou do oka OA a učitelka se nedá
ovlivnit, osobní asistent by měl mít konkrétní náplň – pomoc s
pohybem, hygiena, ale potom se stane, že je potřeba pomoct i
jinde, záleží na komunikaci, kterou mezi sebou mají.
*
Individuálně připravovat kantory na asistenci – škola může s
učitelem připravovat na integraci OA. Otázka? – Má možnost říct
učitel, že tam to dítě nechce??
*
Obsazení třídy se dělá tak, jak to potřebuje pro svoji práci
učitelka,
*
Stravování osobního asistenta – není zaměstnanec školy a tím pádem
za něho škola nezodpovídá, my jako škola souhlasíme s tím, že tam
je, nicméně pokud je tam škola, která nevaří pro cizí strávníky,
tak bohužel legislativně nelze jim oběd zaplatit. Zda by
zřizovatelé nemohli zajistit výjimku, která by toto umožňovala.
*
Zodpovědnost při úrazech – o přestávce, při přesunech – může se
něco stát – kdo za to zodpovídá?? – legislativně ujasnit.
*
Je škola veřejný prostor, kdo tam může vstoupit? – je třeba určit
pravidla. –Novotný – není to nějak legislativně podloženo.
*
Pí Květová (odbor školství) – škola je veřejná instituce (např.
přezouvání ne) ale není to veřejná instituce v případě kdo, jak,
kdy a za jakých podmínek tam může vstoupit, ano, ale s
respektováním pravidel, které má škola určena.
*
Dana Šormová (vedoucí CZP Jbc) – uzavíráme smlouvu my jako
poskytovatel a klient (rodič dítěte) a dále my jako poskytovatel
se školou, kde poskytujeme osobní asistenci.
2) Co my můžeme ostatním poskytnout?
Skupina asistentky:
*
Můžeme poskytnout co nejkvalitnější služby
*
Ochotu
*
Osobní přístup
Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:
*
Přívětivé pracovní prostředí v rámci skupin komunitního plánování,
pravidelné setkávání poskytovatelů a uživatelů služby, kde mohou
poskytovatelé průběžně řešit problémy s poskytováním služby,
předávat si informace atd.
*
Nastavení transparentního spolufinancování služby osobní asistence
ze strany města – z rozpočtu města pro registrované poskytovatele
soc. služeb.
*
Medializaci – Jablonecký měsíčník, webové stránky města, katalog
poskytovatelů soc. služeb
*
Paní Květová – medializace souvisí s tím, že rodiče informujeme o
tom, že se v sociální oblasti věnuje větší péče dětem a mají právo
na vzdělání, jsem rozporuplná, protože jsem v pozici toho, kdo má
informovat o tom, že to tady existuje, ale když máme na starosti
školství, které má pod sebou školy, které by měly tyto děti
přijímat – mají vůli pomoct rodičům, nicméně zákl. podmínky
potřebují, na jedné straně medializujeme, na druhé straně – přišla
maminka se synem s Downovým syndromem – ano přijmeme jej, ale musí
mít osobního asistenta. Musely jsme tuto maminku odmítnout.
*
Je třeba vyzvat legislativce, aby propojili oddělení školství a
sociálního odboru, aby se propojilo školství a sociální odbor.
Novotný – je to složité, jsou tam lidé přes 20 let a blíží se
volby atp…
*
Reakce na paní Květovou - paní ze skupiny rodičů – chtěla bych Vám
za to poděkovat, je to věc, se kterou se setkáváme na komunitním
plánování v Semilech, jsem ráda, že jste to řekla Vy ze školství.
Skupina rodiče:
*
Zpětnou vazbu a zkušenosti, které získáme spoluprací s asistenty a
se školou
*
Zkušenosti - Jak to dítě samotné reaguje v domácím prostředí a
když jde s námi jako s rodiči bez asistenta.
*
Zpětnou vazbu o tom, zda ta služba funguje dobře, jaké poznatky
máme, co se nám na asistenci líbí a s čím nejsme spokojeni.
*
P. Novotný – existuje nějaká schůzka s učiteli, rodiči a
poskytovateli OA? – Ano měli jsem schůzky dle potřeby, kdo z nich
měl potřebu něco řešit, tak jsme to řešili.
Skupina školy:
*
Prostory, které máme k dispozici, snahu a dobrou vůli.
3) Co od druhých očekáváme, potřebujeme?
Skupina asistentky:
1.
Očekáváme lepší ohodnocení.
2.
Bezkonfliktní spolupráce s úřady, učiteli, s rodiči
Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:
*
Očekáváme, že se podaří zajistit fungující služba OA v Jbc pro
všechny potřebné
*
Vytvoří se konkurenčně spolupracující ( zdravé ) prostředí u
poskytovatelů osobní asistence, neměla by fungovat rivalita, je
nutné, aby poskytovatelé spolu spolupracovali, pokud nemohou
službu poskytnout, tak odkázat na „konkurenční firmu“
*
Více mužů osobních asistentů – ale je to o financích.
*
Aby osobní asistence byla dobře propojena se službou Home care a
terénní pečovatelskou službou.
Skupina rodiče::
*
Propojení OA a asistenta pedagoga - Novotný – je třeba, aby si
MPSV a Ministerstvo školství akreditovali stejné programy, aby si
je navzájem uznali. Kdyby tam byl pedagogický asistent a OA v
jedné osobě. Umím si to představit, že by to šlo.
*
Skupina učitelů – reakce – ano, určitě by to šlo, ale co s tím
můžete udělat, když potom je 1 asistent na 3 děti, posadí tam
pedagogického asistenta, který je to ochotný udělat, přiznají mi
pedagogického asistenta, ale bez peněz.
Skupina školy:
*
Někdo, kdo by finančně přispíval na platbu OA či pedagogického
asistenta, aby tam to dítě mohlo mít asistenta po dobu, po kterou
jí potřebuje.
*
Nějakou legislativní změnu – propojení soc. služeb a školství, aby
to bylo
*
Novotný – zkoušeli jste Nadace? – ano, děláme pro to maximum, ale
zatím se nic nepovedlo.
*
Asistenta pedagoga dostat v nějakém rozsahu do třídy je nadlidské
úsilí.
*
Je těžké, když je dítě doma a potom přijde do školy a škola mu
řekne, že toto dítě tam bez asistenta nemůže být.
*
Pohnout v legislativě – umožnit jim vzdělání.
*
Nastavení jasných pravidel.
Novotný - V rámci komunitního plánování by se mohla objevit služba,
kde bychom nabídli službou nabídka poptávka tyto pracovníky, kteří
někde končí atp.
Na výše zmíněných věcech, na které se jednotlivé skupiny shodly by se
mělo určitě dál pracovat, závěry budou zveřejněné na www.czplk.cz
Poslední skupinou byla skupina osobních asistentek, která měla
speciální úkol – sdělit, proč děláte práci osobní asistentky?
*
Obecně – mám zkušenost z rodiny a práce mě obohatila, chtěla bych
zkvalitnit službu OA, naučit rodinu pracovat s klientem.
*
Máme zkušenosti i s OA u dětí (asistentky jezdily na tábory s
mentálně postiženými dospělými), naše org. by chtěla poskytovat
osobní asistenci i u dětí. Zatím se nám to daří poskytovat OA ze
dne na den po dobu 24 h.
*
Problémy máme stejné. Na školách nebyl zájem o naši službu, nebo
jsme narazili na finance. Rodina neměla peníze na službu,
potřebovali ji, ale finančně by jí nezvládli.
*
Máme z Nadace Bariéry – finance na asistentku na 1 rok u klienta.
Závěry z Pracovního semináře:
1) Co skupiny trápí? - Na čem je třeba společně pracovat a řešit to:
*
Zlepšit komunikace mezi resortem sociálních věcí, a resortem
školským a také komunikaci mezi osobními asistentkami a pracovníky
školy a zpětnou vazbu od poskytovatelů asistence státní správě a
samosprávě, aby mohla s jejich údaji dále pracovat a předávat
podněty na město či kraj.
*
Problém je v častém střídání asistentek, kteří nevydrží na svém
pracovním místě delší dobu, jak vyplynulo i z výsledků
dotazníkového šetření, je minimum pracovníků, kteří pracují jako
asistentky déle než 5 let. Střídání asistentů není dobré jak pro
děti, tak pro zaměstnavatele, který vynaloží finanční prostředky
na vyškolení asistenta a jeho zaškolení v práci. S tímto souvisí i
možnosti příspěvku od úřadu práce jen na určité období, po kterém
již musí financovat pracovníka organizace, které jej zaměstnává
nebo rodič, na což nejsou mnohdy finance.
*
Je třeba přesně určit kompetence osobního asistenta a asistenta
pedagoga a citlivě určit dle míry a typu postižení u toho
konkrétního žáka, jakou formu pomoci potřebuje. S tímto souvisí i
věk asistentů a potřeba zapojit muže do této profese. Asistenci
často konají rodiče žáků a to nedělá ve třídě dobře.
*
Problém je samozřejmě i ve financích – příspěvek na péči zdaleka
nepokrývá potřebu asistence ve škole po celou dobu, kdy jí školák
potřebuje.
*
Je třeba připravovat soustavně učitele na možnost přítomnosti žáků
se zdravotním postižením ve třídě a jejich asistentů také .
*
Ujasnit si legislativně pravidla pobytu asistenta v budově školy –
včetně zodpovědnosti při případném úrazu atp.
*
Je potřebné iniciovat legislativní změny směrem k vzájemnému
uznávání vzdělávání, zejm. akreditovaných kurzů mezi osobní
asistencí (kompetence MPSV) a pedagogickou asistencí (kompetence
MSMT)
2) Čím se mohou jednotlivé skupiny obohatit, co mohou ostatním
nabídnout:
*
Školy mohou poskytnout dobrou vůli začlenit osobní asistenty do
škol a své prostory k dispozici
*
Rodiče poskytují zpětnou vazbu práce osobních asistentek, jak
prospívá či neprospívá jejich dětem a zkušenosti jak s osobním
asistentem tak s asistentem pedagoga.
*
Ze strany samosprávy jde o transparentní spolufinancování,
medializaci služeb osobní asistence, přívětivé pracovní prostředí
na komunitním plánování, kde se poskytovatelé služeb vzájemně
informují a aktuální problémy se řeší
*
Asistentky poskytují co nejkvalitnější a nejprofesionálnější
služby osobní asistence s osobním přístupem a ochotou vůči
klientům
3) Co jednotlivé skupiny od ostatních očekávají:
*
Aby byla možnost jak finanční tak personální tak, aby žák, který
to potřebuje mohl mít jak osobního, tak pedagogického asistenta –
je třeba řešit financování obou služeb – propojit resort školství
s resortem sociálním v této problematice
*
Vytvořit fungující zdravé konkurenční prostředí poskytovatelů
osobní asistence tak, aby byla pokryta poptávka od rodičů dětí se
zdravotním postižením
*
Propojení osobní asistence s pečovatelskou službou a domácí
ošetřovatelskou službou Home care.
*
V rámci komunitního plánování zavést „nabídku své práce“ od
pracovníků ,kteří skončili např. z důvodu financí od ÚP.
*
Očekává se také lepší komunikace s úřady, lékaři a učiteli a lepší
finanční ohodnocení asistentek.
Další výstupy Pracovního semináře budou rozpracovány a zveřejněny do
31.7.2010 na www.czplk.cz
Dne 17.5.2010 zapsala Mgr. Jana Havlová


„Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci
Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu
prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.“
Strana 6 / 6