BULLETIN VÚZE Č 7/2002 Výzkumný Ústav Zemědělské Ekonomiky Vybrané

bulletin vúze č. 7/2002 výzkumný ústav zemědělské ekonomiky vybrané poznatky z franco

BULLETIN VÚZE
č. 7/2002
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
Vybrané poznatky z francouzské agrární politiky
OBSAH
Úvod 3
1 Základní charakteristiky francouzského zemědělství 3
2 Postoj Francie k očekávaným změnám SZP 4
3 Pozemková politika a rozvoj venkovského prostoru ve Francii 4
4 Statut společnosti SAFER, skladba majetku a finanční zdroje 6
5 Francouzský „Zákon o orientaci zemědělství“ a „Smlouva o hospodaření
na půdě“ 7
Příloha: Rozhodující francouzské zemědělské zákony 9
Úvod
Obsahem předložené zprávy jsou poznatky získané na semináři „Francie a
Evropa“, který uspořádalo francouzské ministerstvo zahraničních věcí
pro funkcionáře z kandidátských zemí specializované na agrární
problematiku. Seminář proběhl od 22. 4. do 26. 4. 2002 v Paříži, v
Národní škole řízení „ENA“ (Ecole Nationale d´Administration). Text
byl zpracován ze zápisu přednášek, z odpovědí francouzských expertů na
dotazy účastníků semináře a z písemných podkladů, které byly
účastníkům z kandidátských zemí předány. Výběr témat i předaných
písemností byl proveden hostitelskou institucí ENA.
Semináře se zúčastnilo 16 odborníků z kandidátských zemí (ČR, Kypru,
Maďarska, Malty, Polska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Turecka) a
devět vedoucích pracovníků francouzských zemědělsko-potravinářských
správních, kontrolních a výzkumných institucí, včetně ministerstva
zemědělství a rybolovu.
Cílem semináře, ačkoliv to nebylo oficiálně řečeno, bylo mj.
přesvědčit účastníky o racionalitě francouzského přístupu k evropské
agrární politice. V předloženém textu jsou uváděny pouze poznatky
mající vztah k francouzské agrární politice a postojům Francie k SZP.
Ostatní témata na semináři diskutovaná, týkající se obecné agrárně
politické problematiky, jsou odborné veřejnosti v ČR dostatečně známá
a nejsou proto předmětem této informace.
Předložený text byl zpracován ve druhé polovině června 2002, tedy v
období, kdy již ministrem zemědělství Francie byl H. Gaymard, člen
pravicové vlády. Přes tuto změnu charakteru francouzské vlády
nasvědčovaly projevy H. Gaymarda, zveřejněné do konce června, že
Francie chce pokračovat v prosazování tradičních principů vlastní
agrární politiky a že tedy dále uvedená agrárně-politická pravidla
zůstanou až do případné reformy SZP v platnosti.
Ing. Petr Tuček, CSc.
1 Základní charakteristiky francouzského zemědělství
Zemědělství se ve Francii provozuje na 51 % celkové rozlohy země,
společně s lesy pak na 73 % plochy. Průměrná velikost jednoho
hospodářství je 40 ha, tzn., že se během posledních 12 let tento
průměr zvýšil o 50 %. Zemědělstvím se zabývají 3 % populace a
zemědělství participuje na HDP 5 %. Francie se podílí na celkové
výměře zemědělské půdy EU 22 %, na celkové agrární produkci EU 23 %.
Agrární export tvoří 18 % celkového francouzského vývozu.
2 Postoj Francie k očekávaným změnám SZP
Perspektivy SZP z francouzského hlediska objasňoval S. Le Moing,
náměstek ředitele Odboru pro evropské záležitosti francouzského
Ministerstva zemědělství a rybolovu: „Změna SZP je nutná, otázkou však
zůstává, zda se francouzská politika neotočí „doprava“1. Postoje
jednotlivých členských zemí EU k reformě SZP odvozuje Francie od
důležitosti zemědělství pro tu kterou členskou zemi, zejména ale od
vztahu občanů k půdě. Pro markantní demonstraci odlišného vztahu
občanů k půdě slouží „Nové spolkové země“ (bývalá NDR) s laxním
vztahem k půdě a na druhé straně Bavorsko se vztahem velmi pevným.
Francie za zásadní v přístupu k SZP považuje „stabilitu zemědělství za
každou cenu“. Stejně zásadní otázkou z francouzského pohledu je
zachování kvót („…..kdyby nebyly kvóty, francouzské zemědělství by
zahynulo“). Zjednodušeně konstatováno, ti, kteří odmítají kvóty
(Angličané), jsou ultraliberálové. Odlišnost přístupu k SZP a k
očekávané reformě vysvětluje Le Moing na příkladu Francie, Velké
Britanie a Holandska. Britové a Nizozemci jsou národy „obchodní“, mají
mentalitu námořníků a k půdě nemají vztah. Francie je národem
venkovanů, občané mají vřelý vztah k půdě a vesnici a nejsou tudíž
zdaleka tak uvolnění, jako Britové, Nizozemci a Dánové. Hovoří o
„třídě rolníků“ v souvislosti s identifikací se s národem. Francouzská
„třída zemědělců a venkovanů“ se nikdy nezúčastnila politických debat
a rozhodnutí. „Zemědělství není kategorií ekonomickou, ale kulturní“.
Trh proto není jediné měřítko. Měřítkem musí být také „podíl
zemědělství na tvorbě národních dějin a národní identity“. Francie má
proto odlišné názory na reformu SZP než jiné členské země EU.
3 Pozemková politika a rozvoj venkovského prostoru ve Francii
Ředitel FN SAFER (Fédération nationale des Sociétés d´Aménagement
Foncier et d´Etablissement Rural, tj. Národní federace Společností pro
pozemkové hospodářství a venkov) R. Baud ve svém vystoupení uvedl:
"Ceny zemědělské půdy ve Francii od r. 1996 vzrůstají (v r. 2001
meziročně o 7,3 %), což je odrazem optimizmu zemědělců a hlubokého
přesvědčení, že SZP se nebude měnit k horšímu" (z hlediska zemědělců).
Přitom však podnikový výnos z jednoho průměrného hektaru půdy od r.
1998 klesá. Index ceny 1 ha z.p. (ve stálých cenách) v hlavních
produkčních oblastech Francie v roce 2001 (1992 = 100) byl 110,
zatímco index podnikového výnosu z 1 ha téže půdy ve stejném roce byl
pouze 78. V období 1995 až 97 byl tento vztah mnohem výhodnější pro
uživatele půdy. Index cen půdy byl na úrovni cca 90 bodů a index
průměrného příjmu z hektaru byl 106 až 110. Dnes na trhu s půdou
profitují ve Francii prodávající. Nejvíce nakupují půdu zemědělci ze
severních částí Evropy (Nizozemska, Belgie, Švédska).
Cena nezastavěné zemědělské půdy ve Francii v r. 2001 byla v průměru 3
980 EUR/ha. Konstatoval, že riziko, že v kandidátských zemích
(Maďarsku a ČR) budou ve zvýšené míře nakupovat půdu zejména
Nizozemci, je vysoké. Již v současné době se poměrně často stěhují
celé nizozemské rodiny za levnější půdou do zahraničí, Francie je
typickým příkladem. V Nizozemsku je půda asi 5krát dražší než ve
Francii, navíc je tam řada omezení ekologických (omezené používání
hnojiv a pesticidů). Francouzi budou mít v kandidátských zemích zájem
o nákup vinic.
Ve Francii vzrůstá mezi obyvateli velkých měst obliba kupovat vesnické
domy k rekreačním účelům (chalupaření). Tato tendence je nebezpečná a
nežádoucí. Také ve Francii již existují vesnice, kde jsou pouze
„chalupáři“ a žádní výkonní zemědělci. Od r. 1993 do r. 2001 vzrostl
počet prodejů (transakcí) vesnických domů (usedlostí) ze 20 800 na 34
800 ročně, přičemž průměrná tržní cena jednoho vesnického domu
vzrostla ze 35 tis. EUR na 121 tis. EUR.
Tento prodej je ale regulován zákonem. Zákonem je rovněž regulována
rovnováha mezi zemědělci uvnitř jedné obce. (Le droit de préemption,
tzn. zákon o předkupním právu a organizace SAFER).
Společnosti pro pozemkové hospodářství a venkov „SAFER“ se ze zákona
zabývají zejména:
*
sledováním vývoje francouzského venkova a postavení zemědělství na
venkově;
*
pozemkovým trhem na venkově s akcentem na vývoj využití zemědělské
půdy.
V rámci těchto základních úloh mají společnosti SAFER 7 konkrétních
úkolů:
*
zakládat zemědělské podniky a provádět odpovídající majetkové
převody;
*
provádět hospodářsko technické úpravy v zemědělství;
*
zajišťovat rovnovážný vývoj zemědělských hospodářství;
*
chránit životní prostředí;
*
participovat na ekonomickém rozvoji venkova;
*
participovat na územním (okresním, krajském) uspořádání.
*
regulovat pozemkový trh na venkově a udržovat tento trh
transparentním.
SAFER realizuje na trhu s pozemky ve Francii významné aktivity. V
rámci intervencí na pozemkovém trhu nakupuje ročně 100 tis. ha, tzn.
cca 20 % z celkové plochy prodávaných pozemků na francouzském venkově,
uskutečňuje 10 tis. nákupních a 13 tis. prodejních operací, z toho je
90 % prodejů „po dobrém“ (nevynucených) a 10 % na základě zákona o
předkupním právu (vynucených ze zákona).
SAFER kontroluje francouzský pozemkový trh na venkově zejména proto,
aby realizoval předkupní právo. SAFER orientuje pozemkovou strukturu
podle dispozic, které mu byly dány.
V roce 2000 provedl SAFER tyto typy převodů majetku:
*
založení celkem 966 hospodářství (celkem 32 800 ha), z toho 936
začínajících hospodářství;
*
zvětšení hospodářství (22 600 ha).
*
úpravy zemědělských a lesnických parcel (10 100 ha).
*
zachování farem (5 400 ha).
*
ostatní převody pozemkového majetku (2 800 ha).
*
změna zaměření (reorientace) (5 600 ha).
Cíle zákona o předkupním právu jsou následující:
a.
Cíle zemědělské:
*
zakládání, znovuzakládání (reinstalace) nebo zachování (udržení)
zemědělských podniků;
*
zvětšení (rozšíření) hospodářství;
*
zabezpečení vyvážené velikosti hospodářství (farem, půdní držby);
*
boj proti spekulaci s pozemky.
b.
Cíle lesnické: Zvyšování hodnoty lesa a ochrana lesa v oblastech
lesního hospodaření.
c.
Cíle na úseku životního prostředí: Zvyšování hodnoty krajiny a
ochrana životního prostředí.
SAFER zajišťuje odbornou pomoc regionům (obcím, departementům a
regionům) a státu:
*
spolupůsobí (asistuje) při uplatňování předkupního práva;
*
participuje při negociacích týkajících se zemědělských podniků;
*
zajišťuje správu dědictví, týkajících se pozemků;
*
zajišťuje přenos informací týkajících se trhu se pozemky;
*
spolupůsobí při zavádění pozemkové politiky do praxe ve
venkovských oblastech.
4 Statut společnosti SAFER, skladba majetku a finanční zdroje
SAFER je zvláštní neziskovou akciovou společností, její status je dán
zákonem. Nevytváří zisk; podléhá souhlasu veřejnosti a je kontrolována
prostřednictvím správních institucí (ministerstev) zemědělství a
financí. Je řízena zemědělskými odborníky a místními (regionálními)
orgány (regiony, departementy, obce).
Struktura majetkových účastí (kapitálu) společnosti SAFER (ke 31. 12.
2000) je odvozena od celkového kapitálu ve výši 29 mil. EUR, z toho
vlastnily:
*
30 % regiony, departementy, kantony, obce,
*
26 % Credit agricole (banka),
*
11 % Agrární komory,
*
11 % Ústřední pozemkový úřad,
*
9 % Organizace zemědělské svépomoci,
*
8 % Národní středisko pro regulaci (uspořádání) skladby
zemědělských podniků,
*
5 % Odborové organizace a další zemědělské organizace.
Finanční zdroje SAFER jsou dány následujícími zdroji:
(celkový obrat obchodů, na nichž participuje SAFER je 3 mld. EUR)
*
75 % platby (odměny) za aktivity (je to 10 % z hodnoty
realizovaných nákupů),
*
12 % státní subvence (z rozpočtu Ministerstva zemědělství a
rybolovu),
*
10 % příjmy ze studií, poskytování služeb a různé,
*
3 % ostatní subvence (z departementů, regionů, kantonů a EU).
5 Francouzský „Zákon o orientaci zemědělství“ a „Smlouva o hospodaření
na půdě“
Dne 8. července 1999 byl na základě rozhodnutí francouzské „Ústavní
rady“ definitivně přijat „Zákon o orientaci zemědělství“ (99-414DC du
8. 7. 1999). V odborných kruzích se mu říká „Nový zákon o orientaci
zemědělství“, protože poprvé byl zákon s tímto názvem přijat v r. 1960
a v roce 1962 byl znovu redigován a upraven. Nový zákon o orientaci
zemědělství byl poprvé čten v Národním shromáždění 13. října 1998 a
byl přijat většinou poslanců po více než 50 hodinách diskuse. Pak byl
předán do Senátu.
„Duch zákona“ je veřejnosti vysvětlován takto: Od r. 1962, tzn. od
data zpracování předchozí verze zákona o orientaci zemědělství,
francouzské zemědělství nepřestalo zvyšovat objem a jakost produkce.
Dnes si odborníci i instituce uvědomují důležitost ochrany přírodních
zdrojů, které se mohou stát limitujícím faktorem dalšího růstu.
Předložený zákon, který byl předán senátu v lednu 1999, povyšuje
ochranu neobchodovatelných přírodních zdrojů na jeden z prioritních
cílů francouzského zemědělství. Jde především o to, produkovat lépe
než produkovat více. Jde o trvalou udržitelnost zemědělství, ale také
o podporu rozvoje lidských zdrojů, které transformují zdroje přírodní.
V intencích svého základního úkolu, kterým je zajištění výživy
obyvatelstva, musí francouzské zemědělství uspokojivě reagovat na
další požadavky společnosti, týkající se zaměstnanosti, kvality a
potravinové bezpečnosti, respektování ochrany životního prostředí a
rovnovážného územního vývoje. Agrární politika musí ovlivňovat a
zlepšovat vztah zemědělských producentů a občanů a musí být
kompaktnější, protože v důsledku postupného otevírání agrárních trhů
se každým dnem snižuje ochrana vnitřního trhu, tj. producentů.
Zemědělci musí reagovat na nová očekávání společnosti. Společnost od
nich požaduje vyšší stupeň zhodnocování jakostní agrární produkce,
ochranu životního prostředí, obnovu přírodních zdrojů, udržování
krajiny. Prostředkem a příležitostí k vyšší míře aplikace inovací a
poznatků výzkumu a k vytvoření nových projektů budou „Smlouvy a
hospodaření na půdě“.
„Smlouva o hospodaření na půdě“ (Contrat territorial d´exploitation,
zkr. CTE), uzavíraná mezi státem a zemědělcem na dobu čtyř až pěti let
(na základě uvedeného zákona) má zajistit veškeré vazby a souvislosti
mezi podporami z veřejných zdrojů, jejichž beneficiantem je zemědělská
farma a využíváním těchto podpor. Farmář musí předložit projekt, ve
kterém kvantifikuje rozměr tvorby přidané hodnoty a dílčí způsoby
hospodaření na půdě.
Smlouva o hospodaření na půdě je novým nástrojem konstruovaným tak,
aby umožnil odměnit zemědělce také za aktivity, které nemohou být
uhrazeny trhem a jsou provozovány v zájmu společnosti.
Uzavřením „Smlouvy“ přistupuje signatář k realizaci pětiletého
projektu, který je kompromisem mezi ekonomickým rozvojem farmy
(tradiční formou hospodaření) a realizací požadavků společnosti v
souvislosti s ochranou životního prostředí. Zemědělec, který „Smlouvu“
podepsal, se zavazuje, že současně se zlepšováním kvality vlastní
produkce a zvyšováním vytvořené přidané hodnoty bude směřovat k
redukci znečišťování životního prostředí a participovat na ochraně
přírodních zdrojů.
Zpracovaný projekt pro trvale udržitelný rozvoj, který je podmínkou
uzavření „Smlouvy“, má být založen na celkové diagnóze hospodaření v
regionu. Stát se podpisem „Smlouvy“ zavazuje, že bude poskytovat
zemědělci finanční podpory ve prospěch stanovených cílů projektu,
které musí mít svou polohu nejen ekonomickou, ale i environmentální.
Všechny osoby (fyzické i právnické), provozující zemědělské aktivity,
mohou uzavřít „Smlouvu o hospodaření na půdě“. Obecně se i osoby
provozující zemědělství „druhotně“ mohou o podpis ucházet. „Smlouvy“
jsou však určeny přednostně pro malé a střední zemědělské podniky.
K datu podpisu musí být signatář nejméně 21 let (podpory jsou
poskytovány do 56 let). Výjimky jsou nicméně akceptovány. Mezi výjimky
patří např. určité minimální zemědělské vzdělání, minimální délka
praxe v zemědělském provozu apod. Smyslem je, aby znalosti a
schopnosti signatáře odpovídaly charakteru předloženého projektu.
Prostřednictví Ministerstva zemědělství a rybolovu disponuje
francouzský stát pro financování „Smluv“ v r. 2001 zhruba 1 mld. FFR
(152 mil. EUR). K tomuto národnímu úvěru se připojuje, z titulu plánu
národního rozvoje venkova, spolufinancování ze zdrojů EU ve stejné
částce. Pro financování „Smluv o hospodaření na půdě“ v r. 2001 byly
tedy k disposici 2 mld. FFR.
„Smlouvy“ předpokládají dva způsoby financování. Prvý se vztahuje na
investice, resp. na náklady na investice (pomoc při startu). Může
dosáhnout maximální výše 100 tis. FFR (za celé období realizace
projektu). Druhý způsob se vztahuje na agro-environmentální opatření,
prostředky jsou poskytovány každoročně a aktuálně (v r. 2001) se
počítá s průměrnou částkou 240 tis. FFR v přepočtu na jednu pětiletou
„Smlouvu“.
Uvedené zdroje mohou být navýšeny o zdroje regionální,
departementální, resp. obecní.
Zpracoval: Ing. Petr Tuček, CSc.
PŘÍLOHA
Rozhodující (tzv. „velké“) francouzské zemědělské zákony2
Rok přijetí:
Název, hlavní předměty zákona
1881
Založení Ministerstva zemědělství
1940
Založení „Národního mezioborového úřadu pro obiloviny“ (ONIC)
1946
Stanovy (statut) pro pachtovné
1960
Založení „Fondu pro orientaci a regulaci agrárního trhu“ (FORMA)
1960
Zákon o zemědělské orientaci
omezení rozdílů (disparity);
založení SAFER (Národní federace společností pro pozemkové úpravy a
venkovská hospodářství);
usměrňování agrární produkce a trhu.
1962
Doplňkový zákon k zákonu o Zemědělské orientaci
předkupní právo pro SAFER;
uznání sdružování zemědělských producentů;
adaptace organizace zemědělských trhů potřebám SZP;
vytvoření Fondu sociálních aktivit pro úpravu agrárních struktur.
1966
Zákon o chovu hospodářských zvířat
genetické zlepšování stáda;
založení krajských (departementálních) podniků pro chov hospodářských
zvířat;
1975
Mezioborový zákon
1982
Zákon o založení zemědělských úřadů
1999
Zákon o orientaci zemědělství
rozšíření cílů agrární politiky: akceptování funkcí ekonomických,
environmentálních a sociálních a úlohy zemědělství při tvorbě krajiny,
přijetí „Smluv o hospodaření na půdě“ (o hospodaření v krajině).
1 Seminář probíhal před volbami prezidenta.
2 Přehled, který obdrželi účastníci semináře od představitele
francouzského Ministerstva zemědělství a rybolovu p. J. Loyata.