Zeleň Pro Městské Opičky (verze 2) Jeden Postřeh Z

zeleň pro městské opičky (verze 2) jeden postřeh z naší svěží zahrady uprostřed zaprášené ostravy. u zdi nám roste pár bezů, a protože mám n

Zeleň pro městské opičky (verze 2)
Jeden postřeh z naší svěží zahrady uprostřed zaprášené Ostravy. U zdi
nám roste pár bezů, a protože mám na jejich pyl alergii, ač jejich
užitečnost a krásu obdivuji, chtěl jsem je vyřezat. Pak mi ale
napadlo, že je to poslední zeleň v okolí, na které mohou naše a
sousedovic děti projevovat svou opičí přirozenost, lézt po těchto
keřích, lámat je, řezat, trhat z nich květy a plody a jinak je
,vylepšovat', aniž bychom my dospělí z toho nutně museli dostat
infarkt, a své privátní zdravotní zájmy jsem odsunul stranou. Bezový
koutek má u dětí velký úspěch. Jsme prostě z opic a šťastní jsou
rodiče, kteři to u svých dětí pochopí. Vzpomínám si, jak jsme se i my
jako děti vyřádili, když nám soused na babiččině zahradě u Pardubic
půjčil pilu, abychom mu prořezali lísky. Měli jsme báječný pocit
užitečnosti (a lísky kupodivu rostou dodnes).
I po ovocných stromech se na téhle zahradě kdysi dalo báječně lézt, a
protože nebyly vysoké, když jsem ze spodní větve jednou spadl, jen
jsem si vyrazil dech.. Když dítě spadne na asfaltovém hřišti, železný
plůtek či prolízačku, může si spíš ublížit, než když spadne na pružnou
větev, do trávy či záhonu.
Přestárlé jabloně a hrušně, po kterých se dalo kdysi báječně lézt,
jsem již nechal vykácet a nahradil je novými stromky (a to stejné
doporučuji i vám, pokud nejde o zvlášť památný strom a přestárlý
ovocný strom navíc roste blízko vašich oken) a ostatně ani pro dětské
hry již nebyly vhodné a obtížně se z nich sklízela (již nepříliš
kvalitní) úroda. Kmen jednoho z těchto poražených stromů na mne čeká
už dva roky pod okny, abych z něj dětem vytesal nějaký totem do
zahrady. Doufejmě, že to bude dřív, než vyrostou. Na babiččině zahradě
jsem z kmenů a silnějších větví poražených stromů stloukl provizorní
prolézačku. Některé části byly "houpací", na jiných se děti mohly učit
zacházet pilou.
Na chatě jsem pro změnu dětem nechal růst náletovou vrbu jívu, které
jsem ponechal boční větve stupňovitě jako na točitém schodišti - opět
s úspěchem; a ani tu nevadí, když děti nějakou větev zlomí. Vrba nám
navíc pravidelně dává i pruty na opékání buřtů či tyče k rajčatům,
podobně jako vedle rostoucí líska. A stejnými pruty se dá také házet
jako oštěpem nebo psát do pískoviště, které ani tady nechybí.
Další tip: I malou besídku či altánek porostlý popínavými rostlinami,
v němž je možné na chvíli uniknout z rodičovské pozornosti, dokáží
děti ve svých hrách různým způsobem využít. Besídka na babiččině
zahradě se nám dětěm stávala na léto druhým domovem; to kouzlo malého,
útulného, bezpečného zelení obklopeného prostoru se s pocitem domova
dobře spojuje.
Naše prastará mohutná oliva ("česká oliva" hlošina úzkolistá) –
rostoucí na babiččině zahradě proti zákonu gravitace vodorovně místo
svisle – nám v dětství sloužívala jako pomůcka pro prázdninový trénink
bobříka odvahy; to, když jsme bez držení vybíhali po jejím kmeni nebo
když jsme sbírali odvahu na skok dolů. Matka oliva objímala svým
kmenem a mohutným věncem stříbřitého listoví půl zahrady a dávala nám
pocit bezpečí; stala se námětem mnoha obrazů a fotografií, nebo na
nich alespoň tvoří zajímavé pozadí, se sousedními mohutnými břízami se
dostala nejméně do jedné školní slohové práce a stála modelem i při
výrobě jednoho rodinného gobelínu. Její suché větve nás – děti
pravidelně zaměstnávaly, když jsme je vyřezávaly a sekaly na zátop. Na
stará kolena již její mohutný kmen začal trochnivět a stal se domovem
mnoha zajímavým broukům; posledních pět let života se již opírala o
betonový sloupek plotu. Když se na konci své slavné životní dráhy
ulomila, překulila se tiše a ohleduplně přes plot a kytky na cestu,
aniž cokoliv poškodila, což se při jejích rozměrech rovnalo téměř
zázraku.
Obdobně jako jsme v brněnských Lužánkách v dětství lezli po nakloněnem
kmenu jinanu, po kmeni tu běhávali i zdatnější psi. Kousek dál stál
mohutný platan, jehož obrovské silně převislé větve se téměř dotýkaly
země a přímo vybízely k pohoupání. Jeho záhadná kulovitá plodenství na
dlouhých stopkách jsme na podzim vždy zevrubně studovali a trochu
litovali, že nic na téhle věci není k jídlu, aby mohla naše láska ke
zdejším stromům projít i přes žaludek. Atypické kmeny a větve stromů
děti přitahují. V třebovickém parku u Ostravy se na jednom místě
vzdušný kořen jakéhosi památného stromu proměnil v živou větev, která
se jako mohutná anakonda klikatí kousek nad zemí, obrůstá mechem a
rostlinami a neomylně vábí děti (i ty moje) k lezení.
Platan se do většiny zahrad nevejde, ale zkuste na silné větvě
ovocného stromu zavěsit lano nebo houpačku. K nějakému zajímavému
stromu v zahradě, který nemá vysokou korunu můžeme připevnit dětem
žebříček, nebo v ní postavit "orlí hnízdo" pro starší děti.
Buxusové plůtky nemusíme vysazovat jen kolem květinových záhonů. Mohou
nám zútulnit i okolí zahradní lavičky či posezení u ohně a dětem mohou
sloužit jako překážka pro skákání či úkryt. Z popínavých rostlin či
rostlin na živé ploty lze vytvarovat dokonalé tunely a "tajné chodby".
A zeleň v odlehlém koutě zahrady může skrývat malou tůňku s rybkou či
indiánský totem z poraženého stromu.
A nakonec uvádím své zkušenosti s ekology tak pronásledovanou
(invazivní) křídlatkou. U babičky na zahradě rostla kdysi v rohu za
kompostem křídlatka. Už si nikdo nepamatoval, kde se tam vzala, ale my
(tehdy děti) jsme ji milovaly. Její porosty s dutými vysokými lodyhami
totiž připomínaly exotický prales nebo bambusovou džungli, ve které se
dalo ukrýt před "nepřítelem", skrze kterou jsme se my, coby slavní
cestovatelé, pevnějšími klacky – ,mačetami' prosekávali. Se stonky se
nám i báječně šermovalo, dík určité křehkosti sice dlouho nevydržely,
ale za to každý "voják" každé seknutí či bodnutí dutým stonkem nakonec
přežil bez újmy na zdraví a mohl pokračovat ve hře. A křídlatce to
také příliš nevadilo, příští rok vždy vyrostla znovu až do doby, než
na jejím místě rodiče vytvořili nudné a celkem zbytečné záhony, na
kterých toho stejně mnoho nevyrostlo, protože pozemek byl částečně ve
stínu.
Takže nezapomínejme ani na tuto důležitou funkci "plevelné" (náletové,
invazivní), užitkové i okrasné zeleně, že by také měla případně
umožnit dětem hrát si a trénovat různé dovednosti, být užitečnými, být
pohromadě s rodiči či kamarády a učit se od nich.
A jeden poznatek sídlištních architektů: Pokud je zeleň od bytu
vzdálena více než 10 minut pěší chůze, navštěvují ji rodiny jen
zřídka.
Darius Nosreti
Dítě ve městě
=============
Zdá se, že naše obce a města byla projektována bez ohledu na děti a
mládež. Veřejné prostory a dopravní prostředky byly navržené zdravými
dospělými přinejlepším pro jiné zdravé dospělé a opomíjejí potřeby
dětí, stejně jako potřeby postižených nebo starších obyvatel či rodin
s malými dětmi.
Sedím na pískovišti a pozoruji svoje děti, jak se kolem popelí.
Vlastně to není jen pískoviště, je to hřiště pro děti všech věkových
skupin. Pro nejmenší jsou tu malé skluzavky, pro starší prolézačky
různé obtížnosti a řádí tu i ostřílení osmnáctiletí na lanových
konstrukcích. Pražská radnice na zanedbaném plácku země vybudovala
oázu matek i dětí.
Ale cesta sem - to byl zážitek. Obě děti nasoukat do oblečení - sjet
dolů ze sedmého patra - cestou neustále jedno oko na starším dítěti,
aby nevskočilo pod auto - dojít k dálnici - sjet s kočárkem po strmém
sestupu na třícentimetrové rampě - na druhé straně vyvzpírat kočárek
zase nahoru - zvednout kočárek do tramvaje - cink, vystupujeme -
slalom mezi zaparkovanými auty - sprint za dítětem, které užuž vletělo
do vozovky - chvilka rozhodování, kudy se protáhnout - dítě posílám do
úzké škvíry mezi auty, sama to obcházím s kočárkem po silnici - uff,
už jsme za plotem. Než vyložím kyblíčky a lopatičky, povídám si s
ostatními maminkami. Je jich tu pět a dvě z nich sem přijely autem.
Cože, na pískoviště s autem? Vypadá to až směšně, když z velkých
rodinných vozů vytáhnou igelitku s hračkami a lahev s pitím.
Sedím a rozhlížím se kolem sebe - auta a zase auta, kam jen oko
dohlédne. Vlastně se těm maminám ani nedivím, komu by se chtělo v té
záplavě aut chodit pěšky? Chodec přeskakuje, obíhá, protahuje se,
obchází a přitom všem se snaží ani příliš nedýchat.
"Autíček je moc!", konstatuje moje dvouletá dcera při pohledu z okna.
Má pravdu.
"Praha má problém s dopravou," souhlasí pražští radní. "Musíme pro to
něco udělat!" A tak se budují další a další kilometry silnic,
rychlostních komunikací, staví se mosty, razí se tunely. Ale světe div
se, ono to nějak nepomáhá. Aut je víc a víc, silnice ucpané a Praha už
pomalu přestává být městem pro lidi. Na jejich místo nastupují
automobily.
A přitom to zní tak logicky, že? "Ještě jeden kousek dálnice a situace
v dopravě se podstatně zlepší." "Když vybudujeme tunel XY, zrychlí se
doprava mezi body A a B."
Ve skutečnosti je to ale právě naopak. Kolem frekventované silnice
totiž vzniká mrtvé pásmo. Nikdo tu nechce bydlet, natož se rekreačně
procházet, restauraci se zahrádkou by tu otevřel jenom šílenec, lidé
tu nemají náladu nakupovat, děti si tu nebudou hrát. Proto se odsud
život vytrácí. Taková místa jsou nepříjemná k životu a lidé se tudy
snaží projet co nejrychleji - automobilem. Lidé z mého okolí si berou
auto i na cestu do trafiky pro cigarety, maminky vozí svoje děti v
autech do školy, úředníci v oblecích si už bez auta nedovedou
představit cesty do práce.
"Cestovat po Praze mezi těmi auty je tak nepříjemné, že si raději
vezmu auto".
"Jet do Prahy s dětmi? To abych se pořád bála, raději pojedeme autem."
"Nákup bez auta? Je to sice jen 200 metrů, ale u toho obchodu je velké
parkoviště, nákup naházím rovnou do auta, to je pohodlnější."
"O víkendu vysadím kolo na auto a jedu někam za Prahu, kde je to
hezký".
Kruh se uzavírá - život ve městě není příjemný, na obranu potřebuji
auto, pro osvobození z města potřebuji auto, pro vlastní pocit bezpečí
potřebuji auto. Přijímám logiku, kterou mi vnucuje okolí a stávám se
dalším automobilem v zácpě.
Mnoho lidí kolem mne je přesvědčeno, že město jako je Praha nutně musí
být zakouřené, nečisté a nepříjemné pro život. Že to už prostě patří k
věci.
Také bývaly doby, kdy jsem si to myslela. Potom jsem ale projela
několik evropských metropolí. Potom jsem trochu přemýšlela. Potom jsem
zase projela pár (i českých) měst. Dnes už vím, že město může být
příjemné, že není nutné jezdit každý víkend na chatu a že automobily a
chodci se mohou vzájemně respektovat.
Automobily jsou potřeba, o tom není pochyb. Sanitky, zásobování,
popeláři, úklid, policie. Podle statistik ale pražskou dopravu tvoří z
91 % osobní automobily. Slovo "osobní" je víc než případné - drtivá
většina z nich slouží k přepravě pouze jedné osoby.
Cesta ze zakletého kruhu ven existuje. Můžeme se inspirovat v jiných
městech - Bogotě, Västeräs, Amsterodamu, v Berlíně nebo ve Vídni. Co
navrhnout svým městským zastupitelům, to radí příručka Děti na cestách
komisařky EU Margot Wallströmové.
Průzkum veřejného mínění v roce 2002 ukázal, že při ideálních
podmínkách by kolo využívala více než polovina Pražanů. Zájem tu tedy
je. Že by volání po změně na radnici ještě nedolehlo?
Pozn: Autorka tohoto článku je máma z pískoviště.
19.1.2005 Jirka Vrtalová (NaKole.cz)
Beseda k článku:
Datum: 19.1.2005 10:09:47
Autor: Toranoko
------------------------------------------------------------------------
Ja jsem si teda naivne myslela, ze bych se po Praze na kole pohybovat
mohla - ale potom jsem to vzdala. Na spouste mist bych musela projet
takovymi useky, kde se proste bojim - silnice jsou tam uzky, tlaci se
tam tramvaje, auta i nakladaky.
A navic, kdo by to mel dejchat?
Ale muj strejda na kole po Praze jezdi - asi zalezi na mistech, kde se
pohybujete, nektery ctvrti jsou podle me porad jeste v pohode.
Katka 2 deti
• Máme možnost volby
(19.1.2005 10:52:36)
To je sice pravda, že Praha je nevlídné ucpané a smradlavé město, ale
každý má možnost volby.
Volbu mezi velkými možnostmi - vzdělání, pracovních příležitostí,
kultury a na druhé straně je to vyváženo nepohodlím o kterém píšete,
na druhé straně - menší možnosti vzdělání a všeho co jsem psala a
zdravým vzduchem, procházkami v přírodě za domem a posezení na
zahrádce, kafíčko na terásce a v pondělí ráno nastartovat auto a zajet
do práce, odvézt děti do školy, zajet na nákup do města s většími
možnostmi než skýtá vaše bydliště a večer zpět do oázy klidu a jakoby
do jiného světa. Tuto možnost jsme zvolili my a namůžeme si to
vynachválit.
Katka 2 deti
• Máme možnost volby
(19.1.2005 10:52:44)
To je sice pravda, že Praha je nevlídné ucpané a smradlavé město, ale
každý má možnost volby.
Volbu mezi velkými možnostmi - vzdělání, pracovních příležitostí,
kultury a na druhé straně je to vyváženo nepohodlím o kterém píšete,
na druhé straně - menší možnosti vzdělání a všeho co jsem psala a
zdravým vzduchem, procházkami v přírodě za domem a posezení na
zahrádce, kafíčko na terásce a v pondělí ráno nastartovat auto a zajet
do práce, odvézt děti do školy, zajet na nákup do města s většími
možnostmi než skýtá vaše bydliště a večer zpět do oázy klidu a jakoby
do jiného světa. Tuto možnost jsme zvolili my a namůžeme si to
vynachválit.
Katka 2 deti
• Máme možnost volby
(19.1.2005 10:53:12)
To je sice pravda, že Praha je nevlídné ucpané a smradlavé město, ale
každý má možnost volby.
Volbu mezi velkými možnostmi - vzdělání, pracovních příležitostí,
kultury a na druhé straně je to vyváženo nepohodlím o kterém píšete,
na druhé straně - menší možnosti vzdělání a všeho co jsem psala a
zdravým vzduchem, procházkami v přírodě za domem a posezení na
zahrádce, kafíčko na terásce a v pondělí ráno nastartovat auto a zajet
do práce, odvézt děti do školy, zajet na nákup do města s většími
možnostmi než skýtá vaše bydliště a večer zpět do oázy klidu a jakoby
do jiného světa. Tuto možnost jsme zvolili my a namůžeme si to
vynachválit.
MJ
• Re: Máme možnost volby
(19.1.2005 14:16:38)
Jano, uplne s vami souhlasim. Auto je soucasti zivota a tak se k nemu
ma pristupovat. Nekdo tady dokonce rikal, ze jizda tramvaji je leckdy
prijemnejsi a rychlejsi nez autem.... chaaachaaaa. Tak to je holy
nesmysl, leda, ze by vase auto smrdelo vic nez lidi v tramvaji. Proto
pro me nebude nikdy tramvaj nicim jinym nez dobytcakem - fuj. Spina na
zemi - spici bezdomovci opatlavajici sedacky, skla, madla.... to je na
zvraceni a pak ten puch - v lete z nemytych podpazdi a v zime z
vlhkych kabatu... bohuzel me jste nepresvedcili, mozna jen utvrdili v
tom, ze moje auticko je ten nejlepsi priblizovaci vynalez a ze se bez
nej neobejdu. PS: Jezdila jsem v tramvaji denne a kazdy den jsem domu
prijela uplne znechucena! Takze opravdu vim o cem mluvim.
Monty
Re: Re: Máme možnost volby
(23.1.2005 18:03:29)
Teda, koukám, že jsem na tom psychicky fakt docela špatně... možná
bych měla říct svému ošetřujícímu psychiatrovi, jak hnusně mi mění
nějací trpaslíčci realitu.
Zjevně existují dvě Prahy - ta skutečná, kterou tu mnoho z vás
popisuje, ta, která vypadá jako temné město z nějakého comicsu
(Batman, Vrána apod.), město, po kterém se bezcílně plouží tisícihlavá
armáda páchnoucích bezdomovců, opilců, zlodějů, násilníků a sexuálních
deviantů, kde sedačky a madla v MHD přetékají slizem, šlemem, vzduch
je nedýchatelný díky hnilobným výparům z rozkládajících se těl
narkomanů a starobních důchodců, prosycený smrtícími bacily, mezi
nimiž je TBC tím zdaleka nejlegračnějším, při nástupu jest nutno
překračovat bezvládná těla pomočených alkoholiků a podobných
sociopatů, během jízdy se k vám neustále vztahují vyhublé ruce
žebrajících dětí ze zemí třetího světa a nenechavé ruce kapsářů...
jízdu v takovém dopravním prostředku lze přežít jen s jednou rukou na
spoušti pistole ráže 9 mm a druhou na břiše, kde máte pro jistotu pod
kůží zašitou kreditní kartu... a pak ta fiktivní, ta, kterou mi
ukazuje má choromyslnost. Normální velkoměsto s hromadnou dopravou na
poměrně slušné úrovni, vozy v rámci možností čisté, zejména metro -
srovnám-li ho např. s londýnským - mi přijde velmi "kultivované",
pominu-li mizernou bezbariérovost metra, tak se v pohodě dostanu s
kočárkem KAMKOLI, nízkopodlažních autobusů jezdí vcelku dost, lidé mi
dokonce sami nabízejí pomoc s kočárkem při nástupu/výstupu do
tramvaje, žádný sliz mi za límec z madel nestéká, sedačky také
nebývají ničím oblepené, spolucestujícího ležícího na zemi jsem zažila
za 12 let snad 1x a to v nočním autobuse (mezi půlnocí a pátou ráno),
dokonce mne nikdy nikdo v MHD neokradl ani neosahával.
Bože, to je strašné. Asi bych měla odvézt synka do kojeneckého ústavu
a neprodleně se dostavit na příjmový pavilon v PLB. Tak zásadní
nesrovnalost s realitou mne činí prakticky neschopnou normálního
života...
Katka 2 deti
• Máme možnost volby
(19.1.2005 10:53:18)
To je sice pravda, že Praha je nevlídné ucpané a smradlavé město, ale
každý má možnost volby.
Volbu mezi velkými možnostmi - vzdělání, pracovních příležitostí,
kultury a na druhé straně je to vyváženo nepohodlím o kterém píšete,
na druhé straně - menší možnosti vzdělání a všeho co jsem psala a
zdravým vzduchem, procházkami v přírodě za domem a posezení na
zahrádce, kafíčko na terásce a v pondělí ráno nastartovat auto a zajet
do práce, odvézt děti do školy, zajet na nákup do města s většími
možnostmi než skýtá vaše bydliště a večer zpět do oázy klidu a jakoby
do jiného světa. Tuto možnost jsme zvolili my a namůžeme si to
vynachválit.
Katka 2 deti
• Re: Máme možnost volby
(19.1.2005 11:23:14)
Omlouvám se, internet mi šel nějak pomalu a já hloupě doufala že to
urychlím - místo toho tahle zkáza.
Odpovědět
Jana
• Kazdeho vec
(19.1.2005 11:07:55)
Myslim si ze je kazdeho vec zda chce jezdit po meste MHD nebo autem.
My jsme si uzili dost-nakupy v supermarketu a pak tahani tasek v
prespanem autobuse atd. Ted, kdyz mame auto ,je to o mnoho
jesdnodussi. Opravdu nechapu co vam pripada smesne na tom prijet k
piskovisti autem a vytahnout igelitku s hrackama a lahev s pitim.
Nevim, o co je lepsi vlacet se tramvaji s kocarkem a druhym ditetem.
Rozhodne nesouhlasim s vasima nazorama na zivot ve meste, proc si
napriklad nenalozit v sobotu kola na strechu a vyjet za mesto do
prirody, to chcete jezdit s detmi mezi panelakama? Kazdy ma pravo
rozhodnout se podle sveho nejlepsiho vedomi a svehomi, ale v dnesni
dobe proste bez auta uz ani byt nejde. Vy byste si predstavovala ze by
meli jezdit po silnicich jenom sanitky, zásobovani, popelari, uklid a
policie. Nebudte naivni a nechte automobilisty zit!!!
Riana, syn 9 let
• Opravdu je volba?
(19.1.2005 11:33:30)
Zdravím,
POKUD by v našich velkoměstech byla taková síť cyklostezek, jako je
např. ve Vídni (viděla jsem osobně a přímo mě to okouzlilo), tak
neváhám ani vteřinu a opravdu ZVOLÍM kolo (přestože auto ani nemáme a
nestojíme o něj). Za současného stavu taky VOLÍM, jenomže mezi
možností DOJEDU nebo NEDOJEDU. O kvalitě se už vůbec mluvit nedá,
že...
Hezký (a bezpečný) den!
Riana
maceška
Re: Opravdu je volba?
(19.1.2005 13:52:45)
Cyklostezky JSOU i v našich městech, např. v Hradci Králové
(mimochodem, Hradec je celkově moc příjemné město).
Riana
• Je pěkné.
(20.1.2005 12:30:49)
Ahoj, já Hradec také trochu znám, v Pardubicích jsem studovala. Např.
v Brně pár cyklostezek skutečně je, jenomže - vedou odnikud nikam.
Neexistuje projet Brno v klidu na kole, bez nutnosti co chvíli sjíždět
na silnici :-(((
Pěkný den. Riana
Pettina
Na venkově se bez auta neobejdete vůbec
(19.1.2005 11:43:59)
Mně osobně bydlení ve městě vyhovuje, bydlím ovšem na samém konci
velkého města, blízko přírodě o daleko velkému provozu. Celé dětství
jsem prožila na sídlišti a nijak mi to nevadilo.
Auto mám, ale jezdím jen, když je to nezbytně nutné. Leckdy je
rychlejší jet MHD, ale nikomu to nevnucuji. Mačkat se někde v zácpě je
víc stresující než jet tramvají, ta obvykle projede, pokud někdo
netrčí na kolejích.
Dřív jsem si dělala iluze o bydlení na venkově, teď bych na vesnici
nešla ani náhodou. Manžel pochází z malé obce a postupně tam zrušili
autobus i koloniál, škola tam nebyla nikdy. Bez auta se tam prostě
nedá žít. Děti se dostanou do školy jedině autem, k tomu kroužky,
dostat se nějak do práce, občas k lékaři... V každé rodině je někdo
nezaměstnaný, aby mohl dělat taxikáře dětem, případně rodičům, kteří
potřebují často doktora. Všichni tam mají tolik starostí, že jim vůbec
nepřijde jako pozitivní, že bydlí v nedotčené přírodě.
Kristina
• CESI JSOU SOBCI
(19.1.2005 18:51:11)
Jak tady ctu ty clanky,stale vic se utvrzuju v tom,jaky jsou Cesi
sobci a to i ti co maji deti.
Jde jim jen o svy vlastni pohodli a to i na ukor svych deti.
My bydlime v centru smradlavy Prahy, takze vyvetrat neznamena pustit
si do bytu cisty vzduch, ale smrad z aut nebo z cigaret z vedlejsi
hospody. U nas se proste auta nacpou i do tech malych, spinavych
parku, co tu mame. Kdybych mohla hned bych se odstehovala, ale bohuzel
nepatrime k tem co maji miliony nazbyt a z normalniho platu se na to
neda, natoz pak kdyz mame deti.
Treba v Holandsku nebo Skandinavii to jde udelat pruhy pro kola, ale u
nas ne. A i kdyby vlada neco pozitivniho udelala, opozice hned udela
vse pro to aby to nebylo odhlasovano. Napriklad v Sydney je mnohem
lepsi vzduch nez u nas, pritom tam zije kolem 7 milionu lidi.V parcich
tam zpivaji papousci a lidi tam nevyhazuji odpadky na silnici. A tak
je to se vsim -rodice u nas neuci deti ze se ma tridit odpad, v lese
mame skladky, na chodnicich hovna od psu, Cesi jsou proste prasata. A
nam, kteri nejsme a kterym to vadi, tak my mame proste smulu.
Margita
• Re: CESI JSOU SOBCI
(19.1.2005 18:54:37)
Nemyslim si, ze by to byl problem jen Cechu...
Konstanta (cvrcek 1/04)
Re: CESI JSOU SOBCI
(19.1.2005 20:41:17)
Kristino,
jestli fakt mate byt v centru Prahy, tak ho prodejte a za ziskane
penize si muzete koupit hned 2 az 3 byty mimo Prahu, na malem meste.
Tak kde je problem?
Kristina
• Re: Re: CESI JSOU SOBCI-Odpoved pro Konstantu!!!
(20.1.2005 12:35:46)
Asi ti nedoslo ze prave v centru Prahy je hodne bytu,ktere jsou s
majitelem a ty se prodavat nedaji!!!Dokonce bez souhlase majitele se
nedaji ani vymenit.Tak v tom je problem.
Rosie
• Re: Re: Re: CESI JSOU SOBCI-Odpoved pro Konstantu!!! - Kristinu
(24.1.2005 21:54:04)
Tak v tom pripade bud bydlite v byte s regulovanym najemnym a to tedy
neni spatny, co by za to dala spousta jinych lidi, ze jo. Nebo s
neregulovanym najemnym a to by potom asi stalo za to zauvazovat nad
stehovanim se nekam mimo centrum Prahy a to ze dvou duvodu: je mozne
vybrat cistejsi ctvrt a nikde jinde nebude najem tak velky jako v
centru Prahy. Takze kde je problem?
Milada, dcera 4roky, syn 9let
Re: CESI JSOU SOBCI
(19.1.2005 21:29:38)
Kristino,
v prazskem parku papousci? A nezmrzli by ?:-)))))
Milada
Toranoko
• Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(20.1.2005 14:53:24)
Nejde o papousky, ale o pristup a udrzbu. Kristina nepsala, ze chce v
parku papousky.
Milada, dcera 4roky, syn 9let
Re: Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(20.1.2005 15:42:58)
Toranoko,
Kristina psala:
"Napriklad v Sydney je mnohem lepsi vzduch nez u nas,pritom tam zije
kolem 7 milionu lidi.V parcich tam zpivaji papousci a lidi tam
nevyhazuji odpadky na silnici."
Z toho tedy usuzuji (mozna blbe), ze by Kristina chtela v parcich
papousky :-) a dale by chtela cisty vzduch a naopak by nechtela
odpadky na silnici.
Ono, treba v Teplicich mame v parku v kleci opice, ze :-)
Ziji IMHO v tak hroznych podminkach, ze bych se o papousky v klecich v
ceskych parcich docela bala... a volne zijici papousky si vazne v
parku predstavit nedovedu, ti by vazne zmrzli :-))
Milada
Ivule
Re: CESI JSOU SOBCI
(22.1.2005 19:43:44)
Milado, ten vtip se zmrzlýma papouškama se ti prostě nepovedl, tak se
nesnaž rádoby logicky obhajovat..
I.
sally
Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(23.1.2005 0:21:10)
... no myslím, že jde o něco jiného, než pitomé papoušky. Sydney je
město řádově o TISÍC let mladší než Praha - takže je už přímo stavěné
s nějakým plánem a tak. Středověká města byla maličká, nahňahňaná,
místo pro parky v nich nikdy nebylo plánováno (kromě zámeckých zahrad
nebo tak)... takže srovnávat zrovna Sydney a Prahu mi přijde jako
srovnávat jabka a hrušky...
Nicméně můj nejsilnější zážitek ze Sydney je cedule na vstupní bráně
do Royal Botanic Garden, která myslím poměrně přesně vystihuje rozdíl
mezi Sydney a Prahou:
Please walk on the grass...
We also invite you to smell the roses, hug the trees, talk to the
birds, sit on the benches and picnic on the lawns.
This is you Garden, and, unlike most botanic garden overseas,
admission to Royal Botanic Garden is free
Prosíme procházejte se po trávě.
Dále vás vyzýváme, abyste přivoněli k růžím, objímaly stromy, hovořili
s ptáky, seděli na lavičkách a piknikovali na trávnících.
Toto je vaše zahrada a na rozdíl od většiny zámořských botanických
zahrad, je vstupné do Královské botanické zahrady volné (zadarmo).
Tenkrát mi to přišlo neuvěřitelné - a neuvěřitelně milé, že nejen, že
nemám zakázáno na něco šahat nebo sedět na trávě, ale dokonce mě někdo
upozorňuje, že zahrada a příroda je tam pro MNĚ....
Sylvie
Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(23.1.2005 8:54:07)
Ivule, já mám pocit, že pražský parky jsou plný odpovídajícího
městskýcho ptactava. Tedy převážně holubů a strak. Teď v zimě netuším,
jestli tam jsou vrány nebo havrani (fakt, rada, že vrány jsou menší,
mi nepomůže, když nemám možnost porovnání vedle sebe :o) ).Taky tu
máme sýkorky, nicméně přiznávám, že sýkorka pražská a sýkorka
venkovská jsou dva naprosto odlišní ptáci - ta pražská je taková
nějaká zašedlá :o( Docela dost potkáváme kosy. Občas potkáme vrabčáka
(někdy asi před rokem jsem četla, že celosvětově pomalu vymírají???).
Jó, je to tak týden, co jsme šly kolem hřibova a poslouchaly kukačku.
Á, taď jsem vykoukla z okna, a na balkoně nám sedí racek :o) Ne, že by
to byl typicky parkový pták, ale občas k nám od Vltavy zabloudlí, i
když spíš krouží kolem parčíku, než by se cpal mezi vrány a holuby.
Jo, docela často vídáváme sojku, i když ještě před třemi lety mi to
manžel nechtěl věřit, že prý sojka patří do lesa a ne do města (já
nevím, nikdy jsem neměla potřebu biflovat se, kde který zvíře přesně
žije...). Když je teplo, potkáváme vlaštovky a jiřičky, k mýmu údivu
jsem viděla i drozda no a docela dost dalších ptáků, které jaksi,
ehmmm... neznám. Ale to jsou spíš takové jednorázovky, jakmile se pták
začne vyskytovat pravidelně, není problém jeho jméno zkonzultovat s
manželem. Taky jsem na vlastní oči viděla rákosníčka (toho, co ušil
krtečkovi kalhotky ;o) ), i když pravda - bylo to v ZOO (ne ve
voliéře, volně poletoval).
A to poznávám ptáky jenom podle pohledu, nikoli podle zpěvu. Třeba
nevzpomínám si, že bych někdy v poslední době viděla kukačku - ale
občas ji slýchávám. Takže je docela možné, že slýchávám víc ptáků,
které nevidím... a po hlase nepoznám.
S.
Xantipa
• Re: Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(23.1.2005 17:56:01)
Dívat se do korun stromů je i v parcích nebezpečné. Nevíš do čeho
šlápneš. Fuj. A sednout si do trávy? Můžeš dostat pokutu, případně se
sednout do h..na. Hnus.
A na zemi kdekoli je spousta vajglů a plivanců. Jen o tom píšu a už se
mi zvedá žaludek. Jezdit autem mi tedy můj žaludek šetří, protože z
toho všeho je mi šoufl a určitě bych brzy měla žaludeční vředy.
Milada, dcera 4roky, syn 9let
Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(23.1.2005 23:06:37)
Ivule,
ach jo, asi se mi ztratil dlouhy prispevek, uz to psat znova nebudu.
Tak nekdy priste.
Ahoj
Milada
Ivule
Re: Češi jsou čuňátka
(19.1.2005 21:41:52)
Máš pravdu, že Češi jsou čuňata. Odpadky v příkopech a skládky v
přírodě jsem totiž ve větším množství než u nás viděla snad jenom v
Tunisku.. Mě to taky vadí, no a tak aspoň jednou týdně chodím odpadky
v okolí našeho baráku vysbírávat - a jsem jenom zvědavá, kdy se o mě
začne mezi sousedy vyprávět, že jsem nejspíš byla odsouzená k
odpracování x-hodin veřejně prospěšnou činností :)).
Katka
• Re: CESI JSOU SOBCI
(20.1.2005 14:45:31)
Na hovna od psu bych si nestezovala, pote co jsem byla na jihu Francie
- tam jich je v tech hezkych, udrzovanych ulickach asi trikrat vic
Katka
• Re: CESI JSOU SOBCI
(20.1.2005 14:45:55)
Na hovna od psu bych si nestezovala, pote co jsem byla na jihu Francie
- tam jich je v tech hezkych, udrzovanych ulickach asi trikrat vic
Lucka+Amaia
Re: Re: CESI JSOU SOBCI
(20.1.2005 14:59:33)
Ve Spanelsku je tech psich h***n na ulici take mraky. Navic, kdyz
vlezete treba do kavarny/baru, uvidite na zemi (zejmena v okoli
baroveho pultu) hromady nedopalku, pouzitych zmackanych ubrousku,
odhozenych zapalek ci jinych predmetu. Rikaji tomu narodni folklor.
Kouri se naprosto vsude - i v nakupnich centrech, nedopalky jsou po
zemi, ne v kosi. Takze Cesi jsou mozna prasata, ale rozhodne nejsou na
nejvyssich stupnich zebricku.
karolin@
Nemyslim, ze je to auty.
(19.1.2005 21:29:20)
Jedna vec je osobni auta a druha vec je mesto nepristupne a
neuzpusobene lidem (dospelym i detem, postizenym, kocarkum, starym
lidem...) Jinde ve svete pouziva take kazdy ke vsemu sve osobni auto.
Rodiny mivaji dokonce auta dve. Mnohem mene lidi pouziva MHD nez v CR.
Presto jsou mesta prijemnejsi k ziti tam nez v CR, cim to asi je?! To
nebude jen tim, ze lide maji auta! Kde jsou cyklostezky? Kde jsou
misto schodu a vysokych obrubniku najezdy pro kocarky? Proc jsou psi
vykaly na travnicich i na chodnicich? Proc je skoro sebevrazda vyjet
do ceskeho provozu na mopedu, na kole nebo jako chodec s detmi? Proc
si clovek nemuze dat prijemny obed v restauraci anizby musel dychat
mraky nikotinu?
atakdale atakdale... ;)
MajdaZ
• Praha
(19.1.2005 21:52:38)
Praha je pro mnohé město zaslíbené, ale - nemyslím to zle - není
postavená dobře. Hodně muziky na málu místa - to je risk, který musí
její obyvatelé nést.
Jsou města příznivější pro děti - maceška zmínila Hradec, přidávám
Pardubice, Zlín, Teplice ...
To jsou města, při jejichž výstavbě se dával prostor zeleni a lidem.
Praha tohle nemá - a když, tak to ničí to obrovské množství lidí, co
tam bydlí. Ale vyřešit se to nedá. Můžete jedině psát svému
starostovi, aby myslel na děti a jejich prostor.
Olympic má pravdu - A co děti, mají si kde hrát?
Klenoflejn,míma7/02,bříško2/05
NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 0:29:01)
Bydlíme kousek za Prahou - přiznávám se, že denně jezdím autem - často
i do Prahy.
Na podzim mě napadlo, že bych mohla nechávat auto někde "cestou",
třeba na Zličíně nebo v centru Nový Smíchov. Nemám dost odvahy
parkovat na různých zákazech, tak se vždycky motám třikrát dokola...a
pak zaplatím 50Kč/hod v Kotvě. Tak jsem to párkrát zkusila. Myslela
jsem si, že stanice metra jsou bezbariérové, že to krásně zvládneme,
Terezka se těšila na vláček...
No, ukázalo se, že bezbariérových je zlomek. Terezka nezvládne sama
cestu dolu po eskalátorech, takže vleču jí, golfky, tašku,
bříško...nedejbože něco v centru koupím. Nikdy mě nikdo v pražském
metru nepustil sednout, jednou mi jedna paní pomohla na těch schodech.
Pokud jsou někde jen kamenné schody z vestibulu metra nahoru, tak je
konec... výše uvedená břemena prostě nahoru nedostanu, i když teď už
Terezka jakštakš vyleze sama. Neumím si představit pohyb v metru s
hlubokým kočárkem. Někdo tu napsal, že si v MHD připadal jako dobytek.
Bohužel, velmi trefné!
Zkusila jsem to MHD asi třikrát, teď už zase jezdím autem až do centra
a raději zaplatím těch 50Kč..
Osobně si myslím, že cesta nevede tudy, že se bude apelovat lidi, aby
z nějakých ušlechtilých pohnutek přestali jezdit autem. Je třeba se
situaci přizpůsobit, vybudovat obchvaty, podjezdy / napadá mě úžasná
organizace dopravy v centru Bruselu.../, podzemní parkoviště atd.
Platit vjezd do centra, zpřístupnit aspoň to metro kočárkům a
invalidům.
Dvě auta v rodině se stávají standartem a nemá cenu si myslet, že může
nastat opačný trend...
Katka (holka+kluk)
• Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 7:50:00)
Bez Kotvy se nedá žít?
Je pro vás skutečně tak důležité jezdit s malým dítětem a bříškem do
centra velkoměsta? Vždyť si to můžete odpustit a nakoupit někde poblíž
vašeho bydliště.Lidé, kteří v Praze nežijí, také dokáží nakoupit
všechno potřebné pro rodinu bez nutnosti cestovat hodiny namačkaní v
metru nebo tramvaji. Skutečně je to jen otázka volby. V Kotvě i v
sámošce na rohu většinou beztak koupíte stejný jogurt.
Klenoflejn, míma7/02,bříško2/05
Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 13:40:10)
Katko, když už chceš být tak nepříjemná, tak aspoň pořádně čti. Já
nejezdím do Kotvy pro jogurty! Psala jsem, že tam PARKUJI! Většinou
jedu zařídit do Phy něco pro firmu.
Samozřejmě se dá žít bez Prahy, bez loutkových divadýlek, divadel, bez
courání po centru, bez pražských obchoďáků, bez obchodů, které u nás
nejsou, bez předvánočního Staromáku, bez procházek po Karlově mostě...
Jenže já tak žít nechci.
Katka (holka + kluk)
• Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 8:27:40)
ale vždyť to je v pořádku. Každý ať si cestuje kam chce, pokud chce.
Ale ať předtím také zváží všechna pro a proti. Také jsem žila do svých
dvaceti v Praze, znám ji dobře. Ale s dětmi jsem se raději odstěhovala
pryč, mimo jiné proto, abych si nemusela stěžovat, jak mě obtěžuje
jezdit hromadnou dopravou, ulice plné aut, špinavá pískoviště,
anonymita velkoměsta....
Když jsem se odstěhovali, nikoho jsme tam neznali, začátky byly hodně
tvrdé. Teď už tu máme přátele, děti kamarády, oba máme práci. Také
máme jen jedno auto a každé ráno všechny rozvážím a navečer zase
svážím, s dětmi objíždím kroužky. Je to ale moje volba a nikdy bych si
nestěžovala. Prostě jsem si jen předem zjistila, do čeho jdu. A
akceptuju to. Do Prahy se zajedu občas podívat, projít si centrum, ale
vychutnám si to a cesta MHD mi nedělá potíže!.
Á propos... divadlo tu máme taky, kino, několik škol i alternativních,
takže kvalitní vzdělání svým dětem určitě neupírám. Místo obecního
pískoviště mají svou zahradu, pár metrů od domu řeku, volnou
přírodu.....
A nakonec - nechtěla jsem být "nepříjemná". Já jenom nemám ráda, když
si lidé stěžují a přitom mají možnost volby. O tom je dospělost.
Mirka Eyrová
Re: Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 15:44:18)
Katko,
jenže oni všichni SKUTEČNĚ NEMAJÍ možnost volby. Ano, ti, kdož mají
milionek a víc na kontě (v Praze ještě výrazně více než v menším
městě), tak ti si MOHOU vybrat, nejen jaký byt, ale i jaké město, obec
anebo dokonce jakou čtvrť chtějí. Ale takových lidí moc není - a zas
až příliš není ani těch, kteří vydělávají tolik, že si mohou dovolit
vysoké splátky hypotéky.
Už jsem se tu párkrát zmínila, že moje rodina patří k těm chudším -
jinými slovy řečeno CTĚLA BYCH bydlet ve městě, ale prostě NEMŮŽU,
nemám peníze. Rovněž tak třeba brácha - nevím, jestli by stávající
vesnické bydlení měnil s manželkou za městské, ale rozhodně by oba
určitě brali všema deseti samostatné bydlení bez naší paní matky. A
taky - nemůžou, protože nemají peníze.
Takže to, že když už někde bydlíme, ať se nám to líbí nebo ne, je
fakt, který nezměníme (a ještě můžeme být vděčni, že máme střechu nad
hlavou) - a považuji zcela přirozené, že když už někde bydlím, tak
taky mám přání, aby se mi tam bydlelo dobře, aby se mi tam líbilo. Nic
přirozenějšího není - ačkoliv pokud patříš mezi ty bohatší, asi těžko
Tě přesvědčím, že si jen těžko můžeme vybírat. (Možná bys totiž mohla
argumentovat i tím, že si taky můžeme zvolit atraktivnější práci,
apod., a na to bych Ti zas musela odpovídat - jak zvolit atraktivnější
práci, když nemám patřičné vzdělání a další předpoklady, a když třeba
NECHCI směnit současný styl života za honičku, při které bych svému
vlastnímu synovi sotva stačila večer popřát dobrou noc a jinak bych
vězela někde v práci, a otce dítěte by syn třeba skoro neznal atd.
atd. To už by byla zas jiná diskuze.)
M.
Klára
• Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 11:33:50)
Tak to jsem na tom podobně, také nemám z MHD nejlepší zkušenosti.
Bohužel však ani zdravotní stránka věci není zanedbatelná, vždycky v
MHD leda nalovím nějaké bacily. Přišlo mi normální, že jsem měla
každou chvíli virózy. Poté, co jsem začala jezdit autem, najednou jsem
zdravá jak řípa. A ejhle, stačilo být týden bez auta a absolvovat
podzimní zaprskanou MHD v dopravní špičce párkrát denně a už jsem zase
byla nemocná, to samé ještě dvakrát. Je fakt, že do centra autem
takřka nejezdím, nicméně používám tedy MHD alepoň v době, kdy není
přecpaná v dopravní špičce a snažím se co nejvíc přemísťovat pěšmo. Ty
ranní narvané autobusy už mám tedy naštěstí za sebou a jsem upřímně
ráda.
Monty
Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 18:30:49)
Zajímavý... jezdím MHD v Praze dvanáct let, a to tak, že hodně, a za
tu dobu jsem byla nemocná asi 3x? ATB jsem letos brala po DESETI
letech.
Ono je to docela legrační, jaký si automobilisti navymýšlej důvody,
proč po Praze MUSEJ jezdit autem... no fajn, proč ne, jezděte si. Ale
pak se nenavážejte do kuřáků v restauraci s tím, že CHCETE JÍST V
NEZAKOUŘENÝM PROSTŘEDÍ. Já bych taky ráda nedejchala tolik smradu a
karcinogenů z výfuku vašich aut, ale nikam kvůli tomu nepíšu ani
nevolám po zákonu, který by ježdění do centra města zakázal. :o)))
Milada, dcera 4roky, syn 9let
Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 21:30:38)
Monty,
na tohle tema jsme si uz spolu par prispevku vymenily, a tehdy jsi to
i pochopila :-)
Ja Klaru chapu stoprocentne, neb jak Ti pisu jiz ponekolikate, nas syn
mel MHD od imunologa zakazanou. Ted jsem se na to jiz dlouho neptala,
ale zase se asi budu muset zeptat. Uvazujeme o zmene skoly /rikam
uvazujeme, syn nikam nechce/ a tam je jiz MHD nutna, coz vazne nevim,
jak by zdravotne vydrzel.
Milada
Jana Z.
Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 21:37:59)
Monty,
ale nic Ti v tom nebrani psat a volat po zakonech..obzvlast pokud se
Ti neco nelibi..
jana
Monty
Re: Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(23.1.2005 18:28:05)
Jano Z.,
proč bych měla volat po nějakých nových zákonech? Už máme pitomých
zákonů docela dost a pořád přibývají nové, i bez občanské inciativy.
:o)
Zákony mají existovat proto, aby ochránily občany před chováním a
jednáním, které je v rozporu s jakýmsi základním morálním kodexem. Je
třeba postihovat vrahy, zloděje, násilníky. Není třeba mít zákony pro
každé dvě "znepřátelené" zájmové/názorové skupiny, každý člověk něčím
někoho omezuje, to nelze řešit legislativně - leda bychom chtěli žít v
Orwellově čtyřiaosmdesátém.
Omezují mne psí hovna na chodníku? V podstatě ano, musím dávat větší
pozor, kam šlapu. Mohu poslat do háje člověka, který nechává psa srát
na ulici a nesebere to po něm? Jistě. Můžu mu i nadávat, soudit se se
mnou jistě nebude. Nemůžu mu do toho hovna strčit nos, byť bych velice
ráda, protože to už by se asi soudil. Ale abych kvůli tomu vyžadovala
zákon? Existuje vždy nejméně jedna alternativní možnost - např.
uspořádat sbírku na počišťovače, když na něj nemá radnice prostředky.
Třeba.
Omezují mne automobilisti v centru Prahy? Jistě, hlukem, smradem,
jízdou odporující předpisům, nesprávným parkováním na chodnících...
Mám kvůli tomu chtít zákon? I kdyby existoval, stejně ho bude každý
obcházet, protože holt už mají ty prdele tak rozsezené a nožičky tak
pohodlné, že přece nebudou jezdit sockou jako nějací žebráci. Všechna
již zavedená opatření jsou k ničemu.
Zákon nezmění lidské myšlení... proto mi přijde zcela nepodstatný.
Pokud dnes ty tisíce aut do centra Prahy jezdí, i když NEMUSÍ, zákon
nepomůže... prostě tam BUDOU jezdit dál, i za cenu toho, že si budou
obstarávat falešná potvrzení od policajtů atd. Prostě BUDOU. To není o
zákonech, to je o lidech, stejně jako s tím kouřením...
Klára
• Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 9:29:18)
Když holt někdo nechce a nechce, tak to prostě nepřečte a nepřečte
pořádně, že, Monty? Psala jsem zcela jasně, že do centra autem
nejezdím, zcela vyjímečné jsou akce typu přeprava babičky k lékaři
apod. A nikdo tě nenutí věřit v mé zdravotní problémy, já vím sama
dobře, jak to je. To, že tobě MHD nevadí, neznamená, že nevadí mě.
Odpovědět
Lucka + Martínek 3r.
• Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 0:33:27)
Musím s Tebou souhlasit,pražská MHD je katastrofa. Všude schody,
několikrát se mi stalo, že mě lidi i s kočárem, který jsem nesla,
skoro sejmuli, bohužel, jednou se mi to stalo doopravdy. Tak jsem
začala jezdit autem. Sice jedu sem tam krokem, ale dítě je s v
sedačce,nekymácíme se v autobuse nebo v tramvaji, nikoho se nemusím
doprošovat o pomoc, všechno naházím do kufru a na dítě mi kde kdo
nechrchlá. Kdyby byla pražská hromadka co k čemu, tak se nebojím jí
použít. Ale takhle? Několikrát se mi stalo, že jsem zůstala na
zastávce trčet, zkrátka na moje prosby každý zavrčel něco jako "nemám
čas" nebo "máš doma sedět na pr.. ty slepice" ! no a po tom, co mne
nějaký dobrák skopnul na schodech na Kačerova,když jsem vedla v jedné
ruce synka a v druhé nesla složený kočár jsem do MHD nevlezla.
L.
La Pepa
Re: Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 12:18:48)
No, Kačerov je v tomto ohledu opravdu lahůdka, já tam bydlím a čekám
mimi, takže už si to představuju taky. Ty schody jsou tam příšerně
úzké, lidí mraky a často na schodech není k hnutí.
Když člověk nejede ve špičce, tak to ještě docela jde, ale když si
představím pokus proniknout do metra nedejbože okolo 7:30 ráno,
obstírají mě mrákoty. Někdy se na schody, kterými se na perón
vstupuje, dokonce stojí fronta, která i pomalejší tvory na schodech
popohání svým tempem.
LaPepa
Mirka Eyrová
Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak.... Aneb sobci v nás?
(20.1.2005 16:23:31)
Tak tu sleduji diskuzi vesnice versus město, a MHD versus auto.
Katka píše - kafíčko na terásce, vesnice bezva. Tak Katko, my taky
bydlíme na vesnici, ale že by to byla taková sláva, to teda není.
Například u nás NEJSOU žádná dětská hřiště, žádné prolézačky,
houpačky, NIC PRO DĚTI. To, co tu je, je v areálu školky a školy.
Naprosto běžné tu je, že si děti hrají na silnici - ale zakažte jim
to, když nemají kam jinam jít... Dále: nákup se dá pořídit i ve
vesnickém konzumu. No tak nevím, ale v "našich" třech obchodech se
nedá sehnat spousta věcí, které potřebujeme, a část místního zboží je
dosti drahá - jinými slovy stejně se musí párkrát týdně zajít na nákup
ve městě. A to nemluvím o školních potřebách, oblečení, hračkách a
dalších věcech, které se tu vyskytují vyloženě sporadicky.
Pak se tu hovořilo o MHD a autech. Jó auta, těmi se tak bezva cestuje!
To bych chtěla mít dvě pěkná auta v rodině a moci si autem dojet
kdykoliv a kamkoliv! Jenže to nám teda nehrozí, jsme rádi, že máme
jednu starou škodovku a že s ní párkrát do měsíce zajedeme na velký
nákup do města či na návštěvy k příbuzným - na víc prostě nejsou
peníze. A domnívám se, že nejsme ani zdaleka sami, kdo počítá korunky,
a když se někam už chce dostat, tak holt MUSÍ volit MHD.
Pak je tu mezi řádky představa, že na vesnici si člověk užívá čistého
vzduchu bez aut. No, čistší vzduch může sice být (pokud se třeba z
ekonomických důvodů netopí místo dávno zavedeného plynu pevným
palivem, protože na plyn nejsou peníze...), ale auta na vesnici - na
rozdíl od takové Prahy - jsou prostě nezbytná. Už to tu někdo zmínil,
doprava bývá mizerná, do některých obcí zajede autobus dvakrát denně,
a kam zajede "něco" víckrát, tak i přesto mohou být problémy dostat se
ve správný čas na správné místo... Samozřejmě - až na výjimky; my máme
to štěstí, že naše vesnice leží na hlavní železniční trati a ještě je
jakousi dopravní křižovatkou, takže tu jezdí vlaky relativně často -
ale většina obcí takové štěstí nemá.
Další postřeh. Katka uvádí něco v tom smyslu, že každý si volí mezi
určitým pohodlím a výhodami měst, a mezi vesnicí a jejím klidem. Mezi
řádky čtu jednu zvláštní informaci: mám dojem, že si Katka myslí, že
když v takovém výběru někdo zvolí město, pak je to jeho blbost, za
kterou musí zaplatit tím, že město je nečisté, plné kouře, hluku a
špíny. No. Jednak si myslím, že by takové lidi neměla odsuzovat.
Skutečně záleží na tom, jaké kdo má priority, zájmy, touhy a potřeby.
Když někdo miluje divadla, kulturu, nebo chce dát dítěti co nejlepší
možné vzdělání počínaje možností výběru školy a konče zájmovými
kroužky - je pro něj bydlení na vesnici skutečné utrpení - pokud
pochopitelně není natolik bohat, aby, jak jsem psala výše, mohl
kdykoliv kamkoliv zajet autem. A za druhé - i lidi, kteří z nějakých
důvodů v tom městě žijí (a Katko, určitě ne všichni takříkajíc
dobrovolně) - mají podle mě právo na to žít v příjemném prostředí a
bez potíží, které se tu na diskuzi občas přetřásají (auta naňahňaná
kolem chodníku, pískoviště plná špačků a jehel, dětská hřiště
znečištěná psími výkaly apod.).
Uvedu poslední myšlenku. Není všechno jen v automobilech nebo v
nepříznivém rozvržení zástavby města. Ono jde o celkovou atmosféru
naší společnosti. Většina lidí z naší společnosti je hrozně zaměřená
na svůj vlastní prospěch - a to i ti mocní, kteří rozhodují, včetně
"pouhých" zastupitelů měst. Korupce bují, sobeckost a vlastní prospěch
je pro mnohé z nich patrně větší motivace než prospěch obyvatel města.
Příklad? Jedno město z našeho kraje. Posledních pár let sleduji, jak
systematicky likviduje jednu vzrostlou zeleň za druhou. Vždycky se
najde aspoň jeden "dobrý důvod" pro likvidaci vzrostlých stromů -
jednou proto, že ohrožují bezpečnost provozu, podruhé kvůli
"modernizaci" parku, potřetí je to údajná přestárlost stromů, počtvrté
se místo krásných topolů vybuduje benzínová pumpa... Ano, pokud na
místě, kde se kácelo, zůstává zelené prostranství, zasadí se nové
stromy. Ale ty ještě hezkou řádku let nedají ten stín, jako původní
porost, a ani tolik krásy ani kyslíku...
Pokud by se měl život ve městech změnit k lepšímu, nejdřív by lidé
obecně měli začít víc myslet na ty druhé, a v rámci svých možností
dbát na to, aby ostatní lidi nepoškozovali. Jinými slovy - nebýt
takovými sobci, jakými mnozí z nás jsou.
M.
Jana
Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(20.1.2005 21:00:22)
Vzdycky mam dojem, ze jsou DVE prazske MHD. Jedna je ta, kterou jezdim
ja a druha je ta, kterou jezdi ti, kteri vyhradne pouzivaji auto ;o)
Ridici aut jezdi spinavymi vagony plnymi bezdomovcu, bacilu, odpadku a
neochotnych lidi, kteri matku s ditetem radeji skopnou ze schodu...
Ja zrovna dnes jela ve spicce s velkym kocarem (s ditetem ma min 25kg)
hodinu v mhd - vysoky bus, barierove stanice, prestup, eskalatory.
Nekolikrat se mi SAMI lidi nabizeli a pomahali mi s kocarem (a je to
casta situace, se kterou se setkavam pravidelne) - v kom, v cem asi
bude problem? :o)
J.
Andie
Re: Re: NEUMÍM cestovat po Praze jinak....
(21.1.2005 1:52:25)
Jani,
no ono asi dost záleží na dopravním prostředku, mi přijde...
Já jezdím MHD se třemi dětmi...golfky + krosna + za ruku....Dokud jsem
používala dvojčecí kočár, v úvahu pro mě připadaly jen nízkopodlažní
autobusy a tam jediné, co od lidí potřebuju, je uvolnění místa
vyhrazeného pro kočárky...no občas se tak stalo, ale že by pokaždé, to
ne a setkala jsem se i s výrazivem, co tam s tím tankem dělám a tak...
Tak tedy jezdím s krosnou a s golfkami....ty unesu, i když mám na
zádech krosnu s dítětem, jen musím včas nechat nastoupit a vystoupit
tu, co jde pěšky a taky nesundavám krosnu ze zad, což by se v MHD
mělo, že jo...Teda někde jsem četla, že batoh by měl mít člověk v
ruce, aby nepřekážel ostatním cestujícím....Ale lidem míň vadí krosna
než dvojčecí kočár, asi :-)).
V nízkopodlažních autobusech, kde vlastně žádnou pomoc nepotřebuju, s
Lenkou (skoro 3,5 roku) už jsme celkem sehrané, dokonce mi už přestala
utíkat přes celý autobus, aby si mohla sednout a když není místo hned
u místa pro kočárek, tak klidně celou cestu stojí. Ještě se mi
nestalo, aby mi někdo pro ni nabídl místo, zato mně s krosnou na
zádech cpou na sedadla pořád a tak dokola vysvětluju, že se s tím
jednak špatně sedí a druhak musím držet kočár, protože při prudším
zabrždění autobusu letí kočár i dítě....nevýhoda golfek, jsou moc
lehké...Často mi někdo pomůže s Lenkou při vystupování, takže pak mám
na manipulaci s golfkama obě ruce...Celkově hodnotím nízkopodlažní
autobus jako nejpříjemnější způsob cestování a to nejen proto, že jsem
tam nejsamostatnější, ale skutečně jsou tam lidé většinou příjemní...
Vsuvka: V úterý jsem vezla Lenku do Sokola, na zastávce jen já a
nějací lidé v boudě, co čekali na jiný autobus, jinak všude
prostor....Ayutobus přijel celkem plný, tak jsem se postavila stranou
od prostředních dveří a ještě našikmo, aby se za mnou dalo
projít..musela jsem počkat, až všichni vystoupí, abych se vešla na
plošinu pro kočárky...a když už jsem měla nastupovat (čekalo se jen na
mě, nikdo jiný tam nebyl), začal se mi mezi golfky a autobus cpát
proud lidí, co vystupoval zadními dveřmi, i když za mnou měli místa na
projítí dost.....fakt jsem měla strach, že autobusák zavře dveře a
odfrčí...Dalším autobusem už bychom cvičení nestihli a navíc by nebyl
nízkopodlažní, další takový jel skoro až za hodinu....Pěšky je to na
hodinu a v tom počasí....no Lenka by byla asi hodně zklamaná, naštěstí
autobusák počkal...
Klasické autobusy už moc nepoužívám, snažím se vyhledávat ty
nízkopodlažní....ale když přeci....Prakticky vždycky mi lidé pomůžou
vyvést Lenku z autobusu, ale nastoupit musím zvládnout sama a
vystoupit s kočárem taky. Plošina pro kočárky bývá plná a ne vždy mi
uvolní místo alespoň na šířku golfek. Místo k sezení nikdo nenabízí. O
pomoc si většinou neříkám, protože vím, že jsem schopná to zvládnout
sama.
Metro je jak kdy, vím už, kde je bezbariérový přístup (přijde mi, že
teď už snad skoro všude jsou minimálně ty děsně pomalé plošiny) a v
nejhorším zvládnu i normální schody. Ale strach, že mě z nich někdo
skopne, mám...opravdu lidé v tu chvíli dělají, že mě nevidí. Starší
paní bývají většinou milé a často nabídnou ruku Lence...Nejvíc a
nehraději používám eskalátory, Lenka je zvládá v pohodě a já s kočárem
taky....V metru mě opět pouštějí sednout, ale jen na trase C, kde
jezdí nové vagóny a jsou tam sedačky a ne lavice. Nevím, jestli je to
lidma nebo těma sedačkama, ale např. na Béčku mě nikdo sednout
nepouští a pamatuju si, jak jsem už těhotná s Lenkou v kočárku
stepovala na Karláku dobrých 5 minut a prosila každého kolemjdoucího o
pomoc snést kočárek dolů.....
No a nejhůř se cítím v tramvajích. Mají strmé a vysoké schody a
poměrně úzké dveře, takže vynést tam golfky je pro mě už docela
oříšek. Lenku nechám vždy nastoupit (vystoupit) první a pak "bejčím".
Ještě ani jednou se mi nestalo, že by mi někdo pomohl, nahoru nebo
dolů...vlastně jo, jednou mi pomohli nahoru...ale taky se mi stalo teď
v pondělí, že i když vystupovali ve stejné stanici, nechali mě, ať si
s tím poradím a pak teprve přišli ke dveřím a vystoupili....Nikdy mi
nikdo nenabídl místo k sezení, o Lence ani nemluvím, v tramvaji si
sedla snad jen jednou a to jen díky tomu, že jsme nastupovali do
poloprázdné a to sedadlo u plošiny bylo volné. Taky se mi lidé někdy
cpou na plošinu, když tam stojím s kočárkem a opírají se o zábradlí, i
když je zbytek tramvaje volný. Plošinu pro kočárek neuvolňují...
Možná, že kdyby jezdily tramvaje tady, měla bych jiné zkušenosti,
možná to není dopravním prostředkem ale čtvrtí...
No každopádně MHD používám hodně, téměř denně, ne že bych musela, ale
nechce se mi chodit s nimi stále na stejná místa. Auto je možná
pohodlnější a klidně bych mohla mít i svoje, ale já se řídit bojím,
zejména s dětmi vzadu. Pěšky je to u nás všelijaké, Lenka toho ujde
celkem dost, ale taky ne vždycky, určitě ne za každého počasí a jsou
jen dva způsoby, jak by nemusela pěšky. Dvojčecí kočár a kiddy board
(plně naložené a s dětmi to znamená 60 - 65 kg, do kopce a z kopce to
chce už docela páru) nebo dvojčecí golfky a krosna, což je zase boj s
obrubníky a úzkými chodníky (a lahůdkami v podobě lamp uprostřed
chodníku, jak je tomu třeba cestou ze Zálesí na Novodvorskou).
Takže nejsem automobilista, ale stejně nejsem z pražské MHD nijak
odvázaná. Ale jsou i horší MHD než je ta pražská a já zatím nemám chuť
způsob dopravy měnit. Jen jsem zvědavá, jak se budu tvářit, až holky
odrostou všem kočárkům a krosnám...
Pafca (10/2004, 10/2002)
• Auta vs. chodci
(19.1.2005 22:40:24)
Mile mamci, pravda je asi nekde uprostred, ze?
Ja ziju ve meste s cca 25 tisici obyvatel. Snazim se co nejvic chodit
pesky, uz jenom proto, ze pro deti je to zabavnejsi. Je ale fakt, ze u
nas se da jit do centra, ktere je doprave temer uzavrene, takze tam je
klid. A taky si rikam:"potrebujes po porodu zhubnout, tak se hybej",
"vadi ti smog, tak se snaz sama ho nepridelavat". Pri nasich
vychazkach mi vadi ridici, kteri parkuji blizko prechodu, pripadne na
chodniku, takze se neda projit, natoz projet s kocarem.
Na druhou stranu nejsem zarputily chodec. Auto pouzivam na nakupy,
vetsi vylety a kdyz rano zaspim, tak do prace (teda pred materskou:-).
Vzdy se ale ptam:"Musim jet opravdu autem?"
Co se tyka auta v Praze, tak pro me je volba jasna. Zdaleka nejsem tak
dobry ridic, abych zvladla prazskou dopravu, tudiz pouzivam MHD (a
nepripadam si jako dobytek!! ) A jednu vyhodu to podle me ma, nemusim
hledat misto na parkovani! A stejne jako na nasem "malem" meste, i v
Praze mi potom vadi auta podel celeho chodniku, nemoznost prejit s
kocarem ulici a nastoupit do tramvaje.
Takze jaky je vysledek? Mozna, kdyz se budeme jako ridici zamyslet nad
naroky chodcu a cyklistu a pokazde pred otoceni klickem v zapalovani
si poctive odpovime na otazku :"Musim jet opravdu autem?", bude nase
souziti jednodussi a mesta cistsi a prijemnejsi pro zivot:-))
Xantipa
• Re: Milá Pavco
(22.1.2005 18:24:39)
já sice nebydlím v Praze, ale ve městě s cca 50 tis. obyvateli.
Doporučuješ, aby si každý před nastartováním vozu kladl otázku, jestli
je nutné jet autem. Tuhle otázku jsem si kladla, když jsem měla jedno
dítě. Teď už si v tomto ohledu otázky nekladu. Každé dítě chodí do
jiné školky, takže ráno je všechny nastrkám do auta, rozvezu do školek
a fofruju do práce. Odpoledne vyzvednu děti, rozvezu na kroužky, pak
domů. Kdybych musela všechny vodit kamkoli pěšky, budu jak dostihový
kůň, sice se skvělou fyzičkou, ale nervy v kýblu a poklus téměř celý
den. Večer bych byla utahaná po celodenním polykání km. To teda fakt
nechci. Ale mě spíš vadí bordel na ulici. Když každý začne sám u sebe
a svých dětí, bude to čím dál lepší. Jenže kolikrát jsem byla svědkem
situace, kdy dítě strčí bonbon do pusy, papírek dá mamince a maminka
ho vyhodí, hádej kam - na zem. Xkrát jsem se ozvala a dostala jsem
odpověď: no a co, stejně je tady bordel. Namítla jsem, že kdyby papír
nehodila na zem, ale do koše vedle nebo do kapsy, tak by tady takový
bordel třeba nebyl. Odpověděla, že si nebude domů nosit papírky v
kapsách, a vůbec, co mi je do toho, ať se starám o sebe. Jenže to já
dělám.
Evcaa
Doprava jen auty?
(21.1.2005 11:27:01)
Dobrý den. Pokud mohu říct svůj názor, pravda je, Praha je přeplněná
auty, že by se tam lidé mohli místo aut vydat na kole. Pokud tam
bydlí, tzn. nemusí za prací dojíždět např. 20, 30 km.
V mém případě je to tak, že bydlím na vesnici a dojíždíme za prací s
manželem autem. Jsem zastáncem toho, že auto je dnes nezbytné hlavně
na vesnici a tam, kde jsou lidé vzdálení "civilizaci". A také je
nezbytné pro rodinu s dětma. Neumím si představit, jak bychom vozili
nemocné děti autobusem k doktorce (průměrně 2 x do týdne s oběma). To
nemluvím o takové vymoženosti jako je vzít si půl dne v práci volno na
dětského lékaři. Další věc jsou nákupy - pokud máme obchod vzdálený
10, 12 km - nevím kolik z vás by dobrovolně absolvovalo pěší či
cyklistickou tůru s batohama nacpanýma týdenným nákupem. Zkrátka auto
je dnes na vesnici potřeba. Ve městě nežiju, tak do toho asi tak
nevidím. Ale rozhodně tam lidi mají všechno víc dostupný.
(Beseda převzata z http://www.rodina.cz/ )
Záhony, kterým nevadí děti
==========================
Mnoho rostlin se snadno zotavuje z náhodných kontaktů s dětmi a z
důsledků vyvolaných jejich aktivitami, některé z nich ale špatné
zacházení nesnášejí a mohou nakonec i uhynout nebo budou vypadat tak
zuboženě, že nebude mít cenu je dále pěstovat. Podél míst intenzivně
využívaných pro dětské hry vysaďte proto takové rostliny, kterým děti
příliš neublíží nebo které se rychle vzpamatují
* Vinca minor ,Atropurpurea'
* Euonymus fortunei ,Emerald'n' Gold'
* Geranium clarkei ,Kashmir Purple'
* Buxus sempervirens ,Elegantissima'
* Alchemilla mollis
* Amelanchier lamarckii
* Cotonoaster x suecicus ,Coral Beauty'
* Cornus alba ,Sibirica'
* Lonicera nitida ,Baggesenś Gold'
* Hemerocallis ,Stella de Oro'
* Viburnum tinus
* Geum rivale ,Leonard's Variety'
* Aucuba japonica ,Picturata'
* Hedera helix ,Goldchild'
* Corylus maxima ,Purpurea'
* Choisya ,Aztec Pearl'
* Ajuga reptans ,Pink Surprise'
* Viburnum davidii
Tim Newbury (in Zahrada/Kniha nejlepších návrhů, plánů a stylů; Grada
Publishing, a. s., Praha 2005)